WWW.VYBERPSA.CZ – VYBER SI SPRÁVNÉHO PSA
English version

Foxterier drsnosrstý

Foxterier
Foxterier hrubosrstý. Zdroj: Wikipedia. Autor: Prskavka

Nejbližší příbuzný hladkosrstého foxteriéra.

Drsnosrstý foxteriér je energický, inteligentní a plný života. Jsou to samostatní psi s výraznou osobností. Jsou velmi odvážní a mají vrozený lovecký instinkt.

Drsnosrstí foxteriéři jsou velmi přátelští a oddaní svým rodinám. Mají rádi společnost lidí a často dobře vycházejí s dětmi. Mívají tendenci být dominantní, takže konzistentní a pozitivní výcvik je důležitý od raného věku. Jsou inteligentní a snadno se učí, ale někdy mohou být tvrdohlaví.

Péče o srst drsnosrstého foxteriéra vyžaduje pravidelné trimování, aby se udržela v pořádku.

Drsnosrstý foxteriér je vhodný pro aktivní jedince a rodiny. Jsou to veselí a neúnavní psi, kteří mohou být skvělými společníky při různých venkovních aktivitách.


Standard FCI č.169 /19.05.2009/ F

Foxteriér drsnosrstý (Wire Fox Terrier)

PŘEKLAD DO FRANCOUZŠTINY: Dr.R. Triquet

PŘEKLAD Z FRANCOUZŠTINY: H.Dvořáková

ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie

DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PLATNÉHO STANDARDU: 26.03.2009.

POUŽITÍ: Teriér.

KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 3 teriéři.
Sekce 1 velcí a střední teriéři.
Pracovní zkoušky nepovinné.

CELKOVÝ VZHLED: Ativní a plný elánu. I když není velký, je kostnatý a silný. Nikdy nesmí být ani hrubý ani těžkopádný. Stavba těla představuje dokonalou vyváženost; to platí zejména o vyváženosti proporcí mozkovny a obličejové části hlavy. Rovněž výška v kohoutku a délka těla od předhrudí k sedacímu hrbolu by měla být přibližně stejná. V postoji je foxteriér podobný loveckému koni (hunterovi), má krátký hřbet, ale pokrývá hodně terénu.

CHOVÁNÍ /POVAHA: Aktivní, živý a pohyblivý, bystrého výrazu, plný očekávání a reagující při sebemenším popudu. Přátelský, vstřícný a nebojácný.

HLAVA

ČÁST MOZKOVÁ:
Mozkovna: Horní linie mozkovny je téměř plochá, mozkovna se mírně zužuje a postupně se svažuje k očím.
Stop: Mírný.

ČÁST OBLIČEJOVÁ:
Nosní houba: Černá.
Čenichová partie: je jen nepatrný rozdíl mezi délkou mozkovny a čenichové partie. Když je čenichová partie znatelně kratší, hlava je slabá a nedostatečně vyvinutá.
Čenichová partie se pozvolna zužuje od očí ke konci čenichu, stop v místě spojení s čelem je jen mírně vyznačený, není zde zřetelná prohlubeň, oddělující čenichovou partii od mozkovny, linie zde má být plná. Vyplněné a zakulacené líce jsou rovněž chybou.
Čelisti / zuby: Čelisti silné, s perfektním, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Nepřiměřeně kostnaté nebo svalnaté čelisti jsou neestetické a je zřeba se jich vyvarovat.
Oči: Tmavé, plné ohně a inteligence, přiměřeně malé, nemají vystupovat. Jejich forma je tak kulatá, jak je to nejvíce možné. Uložené jsou nepříliš daleko od sebe, ani příliš vysoko v lebce, ani příliš blízko uší. Světlé oči jsou vylučující.
Uši: Malé, ve tvaru písmene V, přiměřeně silné. Jejich přehyb je jasně patrný, sklápí se dopředu těsně podél lící. Vrchol přehybu ucha má být jasně nad úrovní lebky. Vztyčené tulipánovité ucho (u kterého je vidět vnitřek ušního boltce) nebo růžovité ucho (které je překlopené směrem dozadu) jsou vylučující.

KRK: Suchý, svalnatý, krásně dlouhý, bez kožních záhybů, rozšiřující se k plecím. Při pohledu ze strany je elegantně klenutý.

TRUP:
Hřbet: Krátký, rovný a pevný bez náznaku ochablosti.
Bedra: Svalnatá, velmi mírně klenutá. Bedra jsou velmi krátká.
Hrudník: Je hluboký v hrudní oblasti. Přední žebra jsou mírně klenutá, zadní žebra dlouhá, zřetelná.

OCAS: Bývalo zvykem ocas kupírovat.
Kupírovaný ocas: Vysoko nasazený. Nesen vztyčený, není stočený nad hřbet ani zatočený. Je dostatečně silný a správné délky.
Nekupírovaný: Vysoko nasazený. Nesen vztyčený, není stočený nad hřbet ani zatočený. Je dostatečně silný a přiměřeně dlouhý, aby byla zachována vyváženost forem.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: Při pohledu zepředu lopatka dosahuje téměř až k vertikále horní linie jejího spojení s krkem v jejím vrcholu, který musí být dobře patrný. Při pohledu z boku musí být lopatka dlouhá, šikmá, se sklonem k zádi. Kohoutek je výrazný. Hrudník je hluboký; není široký. Ať se na přední nohy podívame z jakéhokolo úhlu, musejí být rovné, se silnými kostmi až k tlapkám; lokty jsou v ose těla a pohybují se volně podél hrudníku, při pohybu se posunují rovně vpřed.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné a svalnaté, záď nesmí být sražená a končetiny nesmí být příliš skrčené.
Stehna: Dlouhá a silná.
Kolena: Dobře zaúhlená, nevbočená, ani nevybočená.
Hlezna: Nízko postavená. Nárty jsou rovnoběžné, podíváme-li se na ně zazadu. Krátká stehenní kost v kombinaci se strmým zaúhlením kolenního kloubu je hrubou chybou.

TLAPKY: Kulaté, kompaktní, s malými, tuhými a odolnými polštářky. Prsty jsou přiměřeně klenuté. Tlapky nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.

CHODY / POHYB: Hrudní i pánevní končetiny se pohybují přímo vpřed a paralelně. Lokty se pohybují volně podél boků v ose těla. Při pohybu se kolena nevtáčejí ani nevytáčejí. Správný pohyb vychází ze zádi a je dán korektní stavbou pánevních končetin.
ROBE

OSRSTĚNÍ

SRST: Hustá, velmi tvrdé textury. Délka srsti je 3/4 palce (2 cm) na lopatkách, jeden a čtvrt palce (4 cm) na kohoutku, hřbetě, bocích a pánevních končetinách. Podsada je krátká a jemná. Srst na hřbetě a pánevních končetinách je tvrdší než na bocích Srst na mordě je drsná a je dostatečně dlouhá, aby propůjčovala mordě výraz síly. Srst na končetinách je hustá a rozježená (otevřená).

ZBARVENÍ: Bílá převládá nad znaky černými, černými a tříslovými nebo tříslovými. Žíhané, červené, játrově hnědé nebo břidlicově modré znaky jsou nepřijatelné.

VELIKOST A HMOTNOST:
Výška: Výška v kohoutku nepřesahuje 39 cm (15 a 1/2 palce) u psů, feny jsou poněkud menší.
Váha: Ideální htmotnost ve výstavní kondici je 8,25 kg (18 liber) u psů, feny jsou poněkud lehčí.

VADY: Všechyn odchylky od výše uvedeného textu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány v závislosti na stupni jejich závažnosti a jejích vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa.

Diskvalifikováni musí být všichni psi, u kterých se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.