Hannoverský barvář. Zdroj: Wikipedia Autor: Dojkungern
V povaze hannoverského barváře lze najít činorodost, energii, bystrost a inteligenci. Je vytrvalý a stavěný i na dlouhé běhy. Projevuje loajalitu vůči svému majiteli a těžko nese změny či odloučení. Obecně platí, že si vybírá jednoho člena rodiny, kterého poslouchá. K dětem je přívětivý a ochotně si od nich nechá líbit různé věci. Vůči známým lidem projevuje přátelský a milý postoj, ale vůči cizím lidem zůstává rezervovaný. Skvěle se osvědčuje jako hlídač, schopný hlasitě upozornit na nebezpečí a v případě potřeby zadržet nezvaného návštěvníka. Je cílevědomý, ale ne tvrdohlavý. S jinými psy umí spolupracovat, nicméně jsou časté potyčky o post vůdce smečky. Ostatní zvířata může brát jako kořist a může vykazovat sklony je pronásledovat a potenciálně i ulovit.
FCI - Standard Nr. 213/ 14. 04. 1999 / D
HANNOVERSKÝ BARVÁŘ
Překlad: ing. Iva Černohubová
ZEMĚ PŮVODU: NĚMECKO
DATUM VYDÁNÍ PLATNÉHO ORIGINÁLU: 9.6.1999
POUŽITÍ: pes pro dosled zvěře, barvář
KLASIFIKACE FCI: Skupina 6 Honiči, barváři a příbuzná plemena
Sekce 2: Barváři
S pracovní zkouškou
KRÁTKÝ HISTORICKÝ NÁSTIN:
Hannoverští barváři pocházejí skoro beze změn z tzv. vodících psů raného středověku. Vodící pes ze skupiny plemen brakýřů získal již v době nejstarších práv germánského lidu (cca 500 n.l.) vyjímečné postavení. S příchodem střelných zbraní byly změněny metody lovu vysoké zvěře. Byl potřeba pes k dosledu postřelené zvěře. Vodící pes pro to měl nejlepší předpoklady, a tak se z něj stal vodící pes-barvář. Obzvláště královský lovecký dvůr v Hannoveru dále zušlechťoval toto plemeno a zachoval osvědčené vodící metody. Od r. 1894 je svěřena péče o rozvoj tohoto plemene loveckému spolku „Verein Hirschmann e.V.“. Odsud se vštípilo pojmenování tohoto plemene jako „hannoverský barvář“. Od té doby byli tito psi chováni se silným zaměřením na výkon a byli vedeni jako výhradní specialisté na dosled spárkaté v jejích revírech.
CELKOVÝ VZHLED:
Je to středně velký, vyvážený a silný pes, zaměřený především na výkon. Dobře stavěné, silně osvalené hrudní i pánevní končetiny má uzpůsobeny k vytrvalé práci. Končetiny nejsou příliš vysoké. Příliš vysoké běhy, zejména přestavěné přední běhy omezují práci s nízkým nosem a jsou netypické. Široký a hluboký hrudník poskytuje plicím mnoho prostoru a umožňují dlouhé namáhavé pronásledování. Lehce zvrásněné čelo a jasné tmavé oko propůjčují hannoverskému barváři pro něj typický vážný výraz. Pro plemeno je také typické základní červené zbarvení, které se vyskytuje od světle plavé až ke tmavému žíhání, které působí skoro jako černé zbarvení.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
a) délka těla / výška v kohoutku: 1,4 / 1
b) hloubka hrudníku / výška v kohoutku: 0,5 / 1
c) délka horního hřbetu / délka hlavy: 0,5 / 1
VLASTNOSTI/POVAHA: klidné a jisté chování, přičemž k vůdci je citlivý a vůči cizím lidem je odmítavý a zdrženlivý. Vysoká schopnost koncentrace při dohledávce s vyjádřeným smečkovým chováním k vůdci/lovci.
HLAVA: čelo mírně vrásčité
ČÁST LEBEČNÍ:
Mozkovna: široká, směrem dozadu se rozšiřuje, mělce klenutá, týlní hrbolek je málo výrazný, nadočnicové oblouky ze strany jasně patrné.
Stop: převážně velmi výrazný, u psů/samců je výraznější nežli u fen.
ČÁST OBLIČEJOVÁ:
Nosní houba: široká, převážně černá, zřídka tmavě hnědá. Nos velký, široký, nosní otvory dobře otevřené. Nosní hřbet lehce klenutý nebo skoro rovný, u psů/samců klenutější než u fen, pozvolna se zužující.
Čenichová část: silná, hluboká a široká, dobře vyvinutá (asi 50% délky hlavy) pro pracovní použití. Silné čelisti.
Pysky: široce převislé a dobře zaoblené.
Čelisti/zuby: Čelisti jsou normálně vyvinuté, velmi silné, rovné, poskytující všem zubům patřičný prostor. 42 zubů. Nůžkový nebo klešťový skus.
Líce: silně osvalené a velmi silné.
Oči: Ani mělko ani hluboko uložené, dobře uzavřená víčka, duhovka tmavě hnědá. Bez ektropia a entropia.
Závěs/ucho: střední délky, vysoko a široko nasazené, hladké a bez stočení, těsně přiléhající k hlavě, dole tupě zaoblené.
KRK: Dlouhý a silný, směrem k hrudníku se pozvolna rozšiřuje. Kůže na hrdle je plná a volná, lehké utváření laloku je přípustné.
TĚLO:
Hřbetní linie: dlouhá, často lehce přestavěná
Kohoutek: normálně vystupující, nasazení krku silné
Záda: pevná
Bedra: lehce klenutá, široká a pružná
Záď: široká a dlouhá, směrem k ocasu lehce spáditá
Hrudník: hluboký a prostorný, více hluboký jak široký
Dolní linie a břicho: pozvolna stoupající dolní linie, břicho lehce vtažené
OCAS/PRUT: vysoko nasazený, dlouhý a málo zatočený, v nasazení silný, a pozvolna se zužující ke špičce.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Celkově: ze strany se jeví kolmé, postaveny pod tělem a rovné. Zepředu pozorovány rovné, často sbíhavé. V poměru k trupu mají hrudní končetiny vyvážené proporce.
Ramena: Lopatky ploše přiléhají, jsou pevně osvalené, dobře šikmo položené.
Nadloktí: dlouhé
Lokty: umístěné dobře vzadu a přiléhající
Předloktí: rovné, dobře osvalené
Zápěstní kloub: široký, skoro rovný
Zápěstí: Ne zcela kolmé
Tlapky: silné, okrouhlé, prsty dobře klenuté a sevřené; polštářky velké a pevné, drápy silné.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkově: Ze strany se jeví namířeny dopředu anebo také lehce dozadu. Dobře úhlené. Zezadu rovné. Pro středně velkého psa s větší délkou než výškou jsou v poměru k tělu normální.
Pánev: široká a prostorná
Stehno: silně osvalené
Koleno: úhel je více jak 120°
Bérec: rovný a suchý
Patní kloub: široký a silný
Nárt: skoro kolmý k podlaze
Zadní tlapky: okrouhlé, prsty sevřené.
KROK/CHODY: Ovládá všechny druhy chodů, přičemž je plný hybnosti, pružný a ve cvalu prostorný. Při pracovním nasazení se upřednostňuje krok a cval.
KŮŽE: silná, správně volná, převážně vrásčitá na hlavě a případně v oblasti krku. Typické je vrásčité čelo.
OSRSTĚNÍ:
SRST: krátká, hustá, drsná až tvrdá, pouze na zadní straně stehen poněkud delší a hrubší. Osrstění ocasu je drsné a tvrdé, na spodní straně poněkud delší a hrubší.
ZBARVENÍ: světlá až tmavá jelení červeň, více méně silně žíhaná, s maskou i bez masky. Malé bílé fleky na hrudi se tolerují.
VELIKOST A VÁHA:
Kohoutková výška: Psi 50-55 cm
Feny 48-53 cm
Váha: Psi 30-40 kg
Feny 25-35 kg
VADY: Každá odchylka od vyjmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni odchylky a se zřetelem na její vliv na zdraví a pohodu psa.
• Kvadratická stavba
• Slabá kostra
• Vady skusu/chrupu: chybějící P1 nebo jiný zub, předkus, podkus
• Ektropium, entropium
• Stočené nebo malé ucho
• Pes vzadu silně přestavěný
• Hřbet pronesený anebo kapří
• Sudovitý hrudník
• Silně křivý anebo slabý ocas
• Strmá anebo volná lopatka
• Silný kravský anebo sudovitý postoj
• Rozevřené tlapky, zaječí tlapky
VYLUČUJÍCÍ VADY:
• Agresivita anebo plachost
• Výše vyjmenované vady v silném projevu anebo v hojném výskytu
Psi vykazující zřetelné fyzické abnormality nebo poruchy chování musí být diskvalifikováni.
HANNOVERSKÝ BARVÁŘ
Překlad: ing. Iva Černohubová
ZEMĚ PŮVODU: NĚMECKO
DATUM VYDÁNÍ PLATNÉHO ORIGINÁLU: 9.6.1999
POUŽITÍ: pes pro dosled zvěře, barvář
KLASIFIKACE FCI: Skupina 6 Honiči, barváři a příbuzná plemena
Sekce 2: Barváři
S pracovní zkouškou
KRÁTKÝ HISTORICKÝ NÁSTIN:
Hannoverští barváři pocházejí skoro beze změn z tzv. vodících psů raného středověku. Vodící pes ze skupiny plemen brakýřů získal již v době nejstarších práv germánského lidu (cca 500 n.l.) vyjímečné postavení. S příchodem střelných zbraní byly změněny metody lovu vysoké zvěře. Byl potřeba pes k dosledu postřelené zvěře. Vodící pes pro to měl nejlepší předpoklady, a tak se z něj stal vodící pes-barvář. Obzvláště královský lovecký dvůr v Hannoveru dále zušlechťoval toto plemeno a zachoval osvědčené vodící metody. Od r. 1894 je svěřena péče o rozvoj tohoto plemene loveckému spolku „Verein Hirschmann e.V.“. Odsud se vštípilo pojmenování tohoto plemene jako „hannoverský barvář“. Od té doby byli tito psi chováni se silným zaměřením na výkon a byli vedeni jako výhradní specialisté na dosled spárkaté v jejích revírech.
CELKOVÝ VZHLED:
Je to středně velký, vyvážený a silný pes, zaměřený především na výkon. Dobře stavěné, silně osvalené hrudní i pánevní končetiny má uzpůsobeny k vytrvalé práci. Končetiny nejsou příliš vysoké. Příliš vysoké běhy, zejména přestavěné přední běhy omezují práci s nízkým nosem a jsou netypické. Široký a hluboký hrudník poskytuje plicím mnoho prostoru a umožňují dlouhé namáhavé pronásledování. Lehce zvrásněné čelo a jasné tmavé oko propůjčují hannoverskému barváři pro něj typický vážný výraz. Pro plemeno je také typické základní červené zbarvení, které se vyskytuje od světle plavé až ke tmavému žíhání, které působí skoro jako černé zbarvení.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
a) délka těla / výška v kohoutku: 1,4 / 1
b) hloubka hrudníku / výška v kohoutku: 0,5 / 1
c) délka horního hřbetu / délka hlavy: 0,5 / 1
VLASTNOSTI/POVAHA: klidné a jisté chování, přičemž k vůdci je citlivý a vůči cizím lidem je odmítavý a zdrženlivý. Vysoká schopnost koncentrace při dohledávce s vyjádřeným smečkovým chováním k vůdci/lovci.
HLAVA: čelo mírně vrásčité
ČÁST LEBEČNÍ:
Mozkovna: široká, směrem dozadu se rozšiřuje, mělce klenutá, týlní hrbolek je málo výrazný, nadočnicové oblouky ze strany jasně patrné.
Stop: převážně velmi výrazný, u psů/samců je výraznější nežli u fen.
ČÁST OBLIČEJOVÁ:
Nosní houba: široká, převážně černá, zřídka tmavě hnědá. Nos velký, široký, nosní otvory dobře otevřené. Nosní hřbet lehce klenutý nebo skoro rovný, u psů/samců klenutější než u fen, pozvolna se zužující.
Čenichová část: silná, hluboká a široká, dobře vyvinutá (asi 50% délky hlavy) pro pracovní použití. Silné čelisti.
Pysky: široce převislé a dobře zaoblené.
Čelisti/zuby: Čelisti jsou normálně vyvinuté, velmi silné, rovné, poskytující všem zubům patřičný prostor. 42 zubů. Nůžkový nebo klešťový skus.
Líce: silně osvalené a velmi silné.
Oči: Ani mělko ani hluboko uložené, dobře uzavřená víčka, duhovka tmavě hnědá. Bez ektropia a entropia.
Závěs/ucho: střední délky, vysoko a široko nasazené, hladké a bez stočení, těsně přiléhající k hlavě, dole tupě zaoblené.
KRK: Dlouhý a silný, směrem k hrudníku se pozvolna rozšiřuje. Kůže na hrdle je plná a volná, lehké utváření laloku je přípustné.
TĚLO:
Hřbetní linie: dlouhá, často lehce přestavěná
Kohoutek: normálně vystupující, nasazení krku silné
Záda: pevná
Bedra: lehce klenutá, široká a pružná
Záď: široká a dlouhá, směrem k ocasu lehce spáditá
Hrudník: hluboký a prostorný, více hluboký jak široký
Dolní linie a břicho: pozvolna stoupající dolní linie, břicho lehce vtažené
OCAS/PRUT: vysoko nasazený, dlouhý a málo zatočený, v nasazení silný, a pozvolna se zužující ke špičce.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Celkově: ze strany se jeví kolmé, postaveny pod tělem a rovné. Zepředu pozorovány rovné, často sbíhavé. V poměru k trupu mají hrudní končetiny vyvážené proporce.
Ramena: Lopatky ploše přiléhají, jsou pevně osvalené, dobře šikmo položené.
Nadloktí: dlouhé
Lokty: umístěné dobře vzadu a přiléhající
Předloktí: rovné, dobře osvalené
Zápěstní kloub: široký, skoro rovný
Zápěstí: Ne zcela kolmé
Tlapky: silné, okrouhlé, prsty dobře klenuté a sevřené; polštářky velké a pevné, drápy silné.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkově: Ze strany se jeví namířeny dopředu anebo také lehce dozadu. Dobře úhlené. Zezadu rovné. Pro středně velkého psa s větší délkou než výškou jsou v poměru k tělu normální.
Pánev: široká a prostorná
Stehno: silně osvalené
Koleno: úhel je více jak 120°
Bérec: rovný a suchý
Patní kloub: široký a silný
Nárt: skoro kolmý k podlaze
Zadní tlapky: okrouhlé, prsty sevřené.
KROK/CHODY: Ovládá všechny druhy chodů, přičemž je plný hybnosti, pružný a ve cvalu prostorný. Při pracovním nasazení se upřednostňuje krok a cval.
KŮŽE: silná, správně volná, převážně vrásčitá na hlavě a případně v oblasti krku. Typické je vrásčité čelo.
OSRSTĚNÍ:
SRST: krátká, hustá, drsná až tvrdá, pouze na zadní straně stehen poněkud delší a hrubší. Osrstění ocasu je drsné a tvrdé, na spodní straně poněkud delší a hrubší.
ZBARVENÍ: světlá až tmavá jelení červeň, více méně silně žíhaná, s maskou i bez masky. Malé bílé fleky na hrudi se tolerují.
VELIKOST A VÁHA:
Kohoutková výška: Psi 50-55 cm
Feny 48-53 cm
Váha: Psi 30-40 kg
Feny 25-35 kg
VADY: Každá odchylka od vyjmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni odchylky a se zřetelem na její vliv na zdraví a pohodu psa.
• Kvadratická stavba
• Slabá kostra
• Vady skusu/chrupu: chybějící P1 nebo jiný zub, předkus, podkus
• Ektropium, entropium
• Stočené nebo malé ucho
• Pes vzadu silně přestavěný
• Hřbet pronesený anebo kapří
• Sudovitý hrudník
• Silně křivý anebo slabý ocas
• Strmá anebo volná lopatka
• Silný kravský anebo sudovitý postoj
• Rozevřené tlapky, zaječí tlapky
VYLUČUJÍCÍ VADY:
• Agresivita anebo plachost
• Výše vyjmenované vady v silném projevu anebo v hojném výskytu
Psi vykazující zřetelné fyzické abnormality nebo poruchy chování musí být diskvalifikováni.