Kanárský chrt - podenco. Zdroj: Wikipedia. Autor: Marianne Perdomo
Je odvážný lovec, který má k tomu všemu trochu té drzosti. Má aktivity na rozdávání a plnou duši temperamentu. Impozantní, ale ne jako ten sousedův pes, co si myslí, že je šéf. Když řekneme, že je oddán svému pánovi za každou cenu, nemáme na mysli jen že čeká na pamlsek.
Je hlavně využíván k lovu králíků, což je pro něj tak přirozené jako hledání teplého místa na slunci. Se snášením vysokých teplot má zkušenosti takové, že by mohl být poradcem v sauně. A co se týče lovu, ten zvládne od rána do noci, aniž by si kvůli únavě zanadával. Má tak dobrý čich a sluch, že najde králíky i v těch nejvíce „vyčištěných“ místech. Stopařem je první třídy, a ani ve chvíli, kdy hledá svou kořist, se nezastaví, aby si z radosti zaštěkal.
Abychom nezapomněli, občas je využíván i při lovu s fretkou, což je zvláštní způsob lovu, povolený jen na Kanárských ostrovech.
F.C.I.-Standard č. 329 / 03.11.1999 / GB
KANÁRSKÝ PODENGO (Podenco Canario)
ZEMĚ PŮVODU: Španělsko
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987
POUŽITÍ: Je užíván pro lov králíků, a k tomuto účelu je výborně přizpůsoben lovu v členitém terénu za použití svého obdivuhodného čichu, zraku a sluchu. Snadno snáší vysoké teploty a je schopen lovit od rozbřesku do soumraku. Díky svému čichu a sluchu může nalézt králíky i na dně úzkých strží, v puklinách ve zdech, v kamenných snosech na okraji obdělávaných polí, ve škvírách mezi lávovými proudy a v trnitých keřích. Obdivuhodná doba existence plemene je bezpochyby důsledkem jeho loveckých schopností, které jej činily nenahraditelným po celá staletí. Je to především stopař, který nesmí štěkat a ani v průběhu stopování chytat kořist. Je také užíván při lovu s fretkou, což je způsob lovu povolený na Kanárských ostrovech. Obvykle chytá králíky do tlamy.
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena
Sekce 7 lovečtí psi primitivního typu
Bez zkoušky z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: na Kanárských ostrovech, odkud plemeno pochází, je známo pod názvem Podenco Canario. Často se s ním setkáváme na všech ostrovech, především na největších, Gran Canarii a Tenerife. Kanárský podengo je plemeno egyptského původu, které bylo na Kanárské ostrovy pravděpodobně dováženo Féničany, Řeky, Kartaginci i samotnými Egypťany. Je to jedno z nejstarších existujících plemen, což dokazují nálezy mnoha vyobrazení (rytin, soch, basreliéfů) v hrobkách faraonů a nálezy vystavené v Louvru či Britském muzeu. Toto plemeno je zřejmě staré asi sedm tisíc let.
CELKOVÝ VZHLED: pes střední velikosti, s tělesnou stavbou delších linií, štíhlý, lehký a velmi odolný. Kostra je dobře vyvinutá. Kvůli absenci tukové vrstvy je viditelný hrudní koš, páteř a kyčelní kosti. Osvalení je velice vyvinuté, suché, svalové stahy jsou pod kůží viditelné.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: délka těla je mírně větší než výška. Hrudník je dobře vyvinutý, ale nedosahuje až k loktům. Tlama je delší než mozkovna.
POVAHA / TEMPERAMENT: odvážný, chladnokrevný, aktivní, s enthusiastickou dynamičností. Impozantní, ale nikoliv agresivní. Oddán svému pánovi, se stoickým klidem zvládá i nejnáročnější dny bez známky únavy.
HLAVA: má tvar protaženého komolého kužele, je v dobrém poměru k trupu, střední délky 21 až 22 cm. Osy lebky a obličejové části (kraniální-faciální) jsou rovnoběžné.
MOZKOVNA:
Lebka: její délka je větší než šířka. Je plochá, s výrazným týlním hrbolkem.
Stop: sotva patrný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: velká, masové barvy v souladu s barvou srsti. Nozdry jsou středně otevřené.
Tlama: dlouhá a výrazná, tvaru komolého kužele, více či méně tmavě masové barvy v souladu s barvou srsti.
Pysky: jemné, dobře přiléhající, jejich barva je v souladu s barvou nosní houby.
Čelisti/Zuby: nůžkový pravidelný skus, dobře vyvinutý chrup.
Oči: šikmo posazené, malé, mandlového tvaru. Více či méně tmavě jantarové barvy, intenzita barvy záleží na barvě srsti. Výraz je inteligentní a ušlechtilý.
Uši: poměrně velké, v afektu vztyčené a mírně divergující. V klidu směřují dozadu. V bázi jsou široké, na konci špičaté.
KRK: dobře osvalený, rovný, s hladkou kůží, bez laloku, ohebný a zaoblený.
TRUP:
Hřbet: silný, osvalení dobře vyvinuté, přizpůsoben pro běh a nároky lovu.
Bedra: maličko protažená.
Záď: kostra zádi je poměrně silná, lépe viditelná u velmi štíhlých jedinců nebo v plné lovecké sezóně.
Hrudník: hrudní kost nevystupuje. Hrudník je dobře vyvinutý, ale nespadá až do úrovně loktů. Hrudní koš je oválný. Obvod hrudního koše přesahuje kohoutkovou výšku o 5 až 8 cm.
Spodní linie: břicho je vtažené, ale nikoliv jako u chrta nebo u galga. Slabiny dobře vyznačené.
OCAS: poměrně nízko nasazený, v prodloužení zádě. Kulatý. Dosahuje jen maličko pod hlezno. Svěšený nebo zvednutý, srpovitého tvaru. Na špičce, která je obvykle bílá, maličko zúžený. Nikdy není zatočený. V pohybu je nežádoucí, když je ocas nesen příliš vysoko.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: zcela vertikální, rovné a paralelní. Jemná, ale pevná struktura kostry. Kočičí tlapky, obvykle lehce vytočené do stran. Polštářky pevné, mírně oválné.
Zaúhlení: skapulo-humerální úhel (úhel mezi lopatkou a kostí nadloktí): zhruba 110°.
Humerálně-radiální úhel (úhel v lokti): zhruba 140°.
PÁNEVNÍ KONČETINY: dobře vertikální, rovné, robustní. Osvalení dobře vyvinuté, hlezno poměrně vysoko (asi 18 cm nad zemí), kočičí tlapky zcela rovně postavené, polštářky pevné a oválné. Bez paspárků.
Zaúhlení: koxálně-femorální úhel: zhruba 110°.
Femorálně-tibiální úhel (v koleni): zhruba 120°.
Úhel v hleznu: zhruba 130°.
POHYB: klus musí být svižný, prostorný a velmi lehký.
KŮŽE: pevná, dobře přiléhající k tělu, bez záhybů.
OSRSTĚNÍ:
SRST: hladká, krátká a hustá.
BARVA: nejlépe červená a bílá, červená může být více či méně intenzivní, od oranžové k tmavě červené (mahagonové). Všechny kombinace těchto barev.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku:
Psi: od 55 do 64 cm.
Feny: od 53 do 60 cm.
Vzhledem k přizpůsobení rozdílným typům terénů, kde psi žijí a loví, se mohou tyto průměrné výšky lišit. Je tedy možno akceptovat odchylky 2 cm nad maximální uvedenou výšku a 2 cm pod minimální uvedenou výšku, pokud jedinec odpovídá archetypu plemene.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
ZÁVAŽNÉ VADY:
- příliš široká hlava.
- příliš vyznačený stop.
- visící pysky.
- absence premolárů (třenových zubů).
- prognathismus.
- příliš divergující uši.
- plochý hrudník.
- vystupující hrudní kost.
- zatočený ocas.
- příliš nízko položená hlezna; kravský postoj.
- křížení hrudních a pánevních končetin v chodu.
- agresivní chování.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
KANÁRSKÝ PODENGO (Podenco Canario)
ZEMĚ PŮVODU: Španělsko
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987
POUŽITÍ: Je užíván pro lov králíků, a k tomuto účelu je výborně přizpůsoben lovu v členitém terénu za použití svého obdivuhodného čichu, zraku a sluchu. Snadno snáší vysoké teploty a je schopen lovit od rozbřesku do soumraku. Díky svému čichu a sluchu může nalézt králíky i na dně úzkých strží, v puklinách ve zdech, v kamenných snosech na okraji obdělávaných polí, ve škvírách mezi lávovými proudy a v trnitých keřích. Obdivuhodná doba existence plemene je bezpochyby důsledkem jeho loveckých schopností, které jej činily nenahraditelným po celá staletí. Je to především stopař, který nesmí štěkat a ani v průběhu stopování chytat kořist. Je také užíván při lovu s fretkou, což je způsob lovu povolený na Kanárských ostrovech. Obvykle chytá králíky do tlamy.
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena
Sekce 7 lovečtí psi primitivního typu
Bez zkoušky z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: na Kanárských ostrovech, odkud plemeno pochází, je známo pod názvem Podenco Canario. Často se s ním setkáváme na všech ostrovech, především na největších, Gran Canarii a Tenerife. Kanárský podengo je plemeno egyptského původu, které bylo na Kanárské ostrovy pravděpodobně dováženo Féničany, Řeky, Kartaginci i samotnými Egypťany. Je to jedno z nejstarších existujících plemen, což dokazují nálezy mnoha vyobrazení (rytin, soch, basreliéfů) v hrobkách faraonů a nálezy vystavené v Louvru či Britském muzeu. Toto plemeno je zřejmě staré asi sedm tisíc let.
CELKOVÝ VZHLED: pes střední velikosti, s tělesnou stavbou delších linií, štíhlý, lehký a velmi odolný. Kostra je dobře vyvinutá. Kvůli absenci tukové vrstvy je viditelný hrudní koš, páteř a kyčelní kosti. Osvalení je velice vyvinuté, suché, svalové stahy jsou pod kůží viditelné.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: délka těla je mírně větší než výška. Hrudník je dobře vyvinutý, ale nedosahuje až k loktům. Tlama je delší než mozkovna.
POVAHA / TEMPERAMENT: odvážný, chladnokrevný, aktivní, s enthusiastickou dynamičností. Impozantní, ale nikoliv agresivní. Oddán svému pánovi, se stoickým klidem zvládá i nejnáročnější dny bez známky únavy.
HLAVA: má tvar protaženého komolého kužele, je v dobrém poměru k trupu, střední délky 21 až 22 cm. Osy lebky a obličejové části (kraniální-faciální) jsou rovnoběžné.
MOZKOVNA:
Lebka: její délka je větší než šířka. Je plochá, s výrazným týlním hrbolkem.
Stop: sotva patrný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: velká, masové barvy v souladu s barvou srsti. Nozdry jsou středně otevřené.
Tlama: dlouhá a výrazná, tvaru komolého kužele, více či méně tmavě masové barvy v souladu s barvou srsti.
Pysky: jemné, dobře přiléhající, jejich barva je v souladu s barvou nosní houby.
Čelisti/Zuby: nůžkový pravidelný skus, dobře vyvinutý chrup.
Oči: šikmo posazené, malé, mandlového tvaru. Více či méně tmavě jantarové barvy, intenzita barvy záleží na barvě srsti. Výraz je inteligentní a ušlechtilý.
Uši: poměrně velké, v afektu vztyčené a mírně divergující. V klidu směřují dozadu. V bázi jsou široké, na konci špičaté.
KRK: dobře osvalený, rovný, s hladkou kůží, bez laloku, ohebný a zaoblený.
TRUP:
Hřbet: silný, osvalení dobře vyvinuté, přizpůsoben pro běh a nároky lovu.
Bedra: maličko protažená.
Záď: kostra zádi je poměrně silná, lépe viditelná u velmi štíhlých jedinců nebo v plné lovecké sezóně.
Hrudník: hrudní kost nevystupuje. Hrudník je dobře vyvinutý, ale nespadá až do úrovně loktů. Hrudní koš je oválný. Obvod hrudního koše přesahuje kohoutkovou výšku o 5 až 8 cm.
Spodní linie: břicho je vtažené, ale nikoliv jako u chrta nebo u galga. Slabiny dobře vyznačené.
OCAS: poměrně nízko nasazený, v prodloužení zádě. Kulatý. Dosahuje jen maličko pod hlezno. Svěšený nebo zvednutý, srpovitého tvaru. Na špičce, která je obvykle bílá, maličko zúžený. Nikdy není zatočený. V pohybu je nežádoucí, když je ocas nesen příliš vysoko.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: zcela vertikální, rovné a paralelní. Jemná, ale pevná struktura kostry. Kočičí tlapky, obvykle lehce vytočené do stran. Polštářky pevné, mírně oválné.
Zaúhlení: skapulo-humerální úhel (úhel mezi lopatkou a kostí nadloktí): zhruba 110°.
Humerálně-radiální úhel (úhel v lokti): zhruba 140°.
PÁNEVNÍ KONČETINY: dobře vertikální, rovné, robustní. Osvalení dobře vyvinuté, hlezno poměrně vysoko (asi 18 cm nad zemí), kočičí tlapky zcela rovně postavené, polštářky pevné a oválné. Bez paspárků.
Zaúhlení: koxálně-femorální úhel: zhruba 110°.
Femorálně-tibiální úhel (v koleni): zhruba 120°.
Úhel v hleznu: zhruba 130°.
POHYB: klus musí být svižný, prostorný a velmi lehký.
KŮŽE: pevná, dobře přiléhající k tělu, bez záhybů.
OSRSTĚNÍ:
SRST: hladká, krátká a hustá.
BARVA: nejlépe červená a bílá, červená může být více či méně intenzivní, od oranžové k tmavě červené (mahagonové). Všechny kombinace těchto barev.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku:
Psi: od 55 do 64 cm.
Feny: od 53 do 60 cm.
Vzhledem k přizpůsobení rozdílným typům terénů, kde psi žijí a loví, se mohou tyto průměrné výšky lišit. Je tedy možno akceptovat odchylky 2 cm nad maximální uvedenou výšku a 2 cm pod minimální uvedenou výšku, pokud jedinec odpovídá archetypu plemene.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
ZÁVAŽNÉ VADY:
- příliš široká hlava.
- příliš vyznačený stop.
- visící pysky.
- absence premolárů (třenových zubů).
- prognathismus.
- příliš divergující uši.
- plochý hrudník.
- vystupující hrudní kost.
- zatočený ocas.
- příliš nízko položená hlezna; kravský postoj.
- křížení hrudních a pánevních končetin v chodu.
- agresivní chování.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.