Kishu inu, nebo také kishu ken, je středně velký pes velice starého původu z Japonska.
Jedná se o typické plemeno jednoho pána, případně jedné rodiny. Na svou smečku je zvyklý a změna mu dělá veliké problémy.
Je to pes odvážný a hrdý, výborný lovec velice oddaný svému pánovi. Má silný lovecký pud, s tím je třeba počítat ve vztahu k domácím i volně žijícím zvířatům.
S ostatními psy vychází dobře, ale občas se může snažit o dominantní chování.
Vůči cizím lidem je ostražitý a dobře hlídá.
Kishu inu je chytrý a přizpůsobivý, přivykne si na denní režim a pokud je mu dopřáno denně dost pohybu a zábavy, bude spokojený. Je totiž velice aktivní a vytrvalý a ke své spokojenosti fyzickou aktivitu potřebuje.
Péče o kishu inu není obtížná, v době línání je dobré pročesat mu srst a, samozřejmě, je nutné krmit ho kvalitní stravou.
FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 318 / 16.06.1999 / GB
KISHU-INU
(Kishu)
ZEMĚ PŮVODU: Japonsko
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 20.12.1994
POUŽITÍ: Lovecký pes, společenský pes.
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena
Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena
Bez zkoušky z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: toto plemeno pochází ze středně velkých psů, kteří žili již v dávných časech v Japonsku. Jako samostatné plemeno se vyvíjelo v hornatých okresech Kishu (prefektura Wakajama a Mie). Původně byly v srsti těchto psů znaky jasných barev, jako například červené, sezamové nebo žíhané. Od roku 1934 je ale povoleno pouze jednobarevné zbarvení; vícebarevná srst vymizela kolem roku 1945 a nikdy se už v plemeni neobjevovala. V současné době existují v plemeni i bílí jedinci.
Tito psi jsou užíváni především při lovu divočáků a dříve byli užíváni i k lovu jelenů. Plemeno převzalo název oblasti, kde bylo chováno. V roce 1934 bylo prohlášeno „národní památkou“.
CELKOVÝ VZHLED: středně velký pes, dobře vyvážený, s dobře vyvinutým osvalením. Pes má vztyčené uši a zatočený nebo srpovitý ocas. Silná a kompaktní konstituce, dobrá kostra.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 11.
POVAHA / TEMPERAMENT: pes pozoruhodné vytrvalosti. Ušlechtilý, důstojný, s milou povahou. Věrný, učenlivý a velmi pozorný.
HLAVA:
MOZKOVNA:
Lebka: široké čelo.
Stop: poměrně strmý, se slabou čelní rýhou.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: černá barva nosní houby, u bílých jedinců je povolena masová barva. Nosní hřbet je rovný.
Tlama: poměrně silná, klínovitého tvaru a zužující se.
Pysky: těsně přiléhající.
Čelisti/Zuby: silné, nůžkový skus.
Líce: poměrně dobře vyvinuté.
Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkové, posazené daleko od sebe, tmavě hnědé.
Uši: malé, trojúhelníkové, maličko nakloněné vpřed, pevně vztyčené.
KRK: silný a osvalený.
TRUP:
Kohoutek: vysoký.
Hřbet: rovný a krátký.
Bedra: široká a osvalená.
Hrudník: hluboký, žebra středně vyklenutá.
Spodní linie: dobře vtažené břicho.
OCAS: vysoko nasazený, silný, nesený silně zatočený nebo v srpovitém oblouku nad hřbetem. Pokud je ocas natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Rameno: mírně strmé, s dobře vyvinutým osvalením. Ramenní klouby jsou mírně zaúhlené.
Loket: přiléhající k trupu.
Předloktí: rovné.
Nadprstí: mírně šikmé.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Stehna: dlouhá.
Bérce: krátké.
Hlezna: silná a pružná.
TLAPKY: prsty dobře klenuté a těsně přiléhající. Polštářky silné a pružné. Drápky tvrdé a nejlépe tmavé barvy.
POHYB: lehký a pružný.
OSRSTĚNÍ:
SRST: krycí srst je hrubá a rovná, podsada měkká a hustá. Srst na lících a na ocasu je poměrně dlouhá.
BARVA: bílá, červená a sezamová (červenobéžové chlupy s černými špičkami).
VÝŠKA:
Výška v kohoutku: Psi: 52 cm.
Feny: 46 cm.
Tolerance ± 3 cm.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ.
- dlouhá srst.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
- silný předkus nebo podkus.
- uši nejsou vztyčené.
- svěšený ocas nebo krátký ocas.
- bázlivost.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 318 / 16.06.1999 / GB
KISHU-INU
(Kishu)
ZEMĚ PŮVODU: Japonsko
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 20.12.1994
POUŽITÍ: Lovecký pes, společenský pes.
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena
Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena
Bez zkoušky z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: toto plemeno pochází ze středně velkých psů, kteří žili již v dávných časech v Japonsku. Jako samostatné plemeno se vyvíjelo v hornatých okresech Kishu (prefektura Wakajama a Mie). Původně byly v srsti těchto psů znaky jasných barev, jako například červené, sezamové nebo žíhané. Od roku 1934 je ale povoleno pouze jednobarevné zbarvení; vícebarevná srst vymizela kolem roku 1945 a nikdy se už v plemeni neobjevovala. V současné době existují v plemeni i bílí jedinci.
Tito psi jsou užíváni především při lovu divočáků a dříve byli užíváni i k lovu jelenů. Plemeno převzalo název oblasti, kde bylo chováno. V roce 1934 bylo prohlášeno „národní památkou“.
CELKOVÝ VZHLED: středně velký pes, dobře vyvážený, s dobře vyvinutým osvalením. Pes má vztyčené uši a zatočený nebo srpovitý ocas. Silná a kompaktní konstituce, dobrá kostra.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 11.
POVAHA / TEMPERAMENT: pes pozoruhodné vytrvalosti. Ušlechtilý, důstojný, s milou povahou. Věrný, učenlivý a velmi pozorný.
HLAVA:
MOZKOVNA:
Lebka: široké čelo.
Stop: poměrně strmý, se slabou čelní rýhou.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: černá barva nosní houby, u bílých jedinců je povolena masová barva. Nosní hřbet je rovný.
Tlama: poměrně silná, klínovitého tvaru a zužující se.
Pysky: těsně přiléhající.
Čelisti/Zuby: silné, nůžkový skus.
Líce: poměrně dobře vyvinuté.
Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkové, posazené daleko od sebe, tmavě hnědé.
Uši: malé, trojúhelníkové, maličko nakloněné vpřed, pevně vztyčené.
KRK: silný a osvalený.
TRUP:
Kohoutek: vysoký.
Hřbet: rovný a krátký.
Bedra: široká a osvalená.
Hrudník: hluboký, žebra středně vyklenutá.
Spodní linie: dobře vtažené břicho.
OCAS: vysoko nasazený, silný, nesený silně zatočený nebo v srpovitém oblouku nad hřbetem. Pokud je ocas natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Rameno: mírně strmé, s dobře vyvinutým osvalením. Ramenní klouby jsou mírně zaúhlené.
Loket: přiléhající k trupu.
Předloktí: rovné.
Nadprstí: mírně šikmé.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Stehna: dlouhá.
Bérce: krátké.
Hlezna: silná a pružná.
TLAPKY: prsty dobře klenuté a těsně přiléhající. Polštářky silné a pružné. Drápky tvrdé a nejlépe tmavé barvy.
POHYB: lehký a pružný.
OSRSTĚNÍ:
SRST: krycí srst je hrubá a rovná, podsada měkká a hustá. Srst na lících a na ocasu je poměrně dlouhá.
BARVA: bílá, červená a sezamová (červenobéžové chlupy s černými špičkami).
VÝŠKA:
Výška v kohoutku: Psi: 52 cm.
Feny: 46 cm.
Tolerance ± 3 cm.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ.
- dlouhá srst.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
- silný předkus nebo podkus.
- uši nejsou vztyčené.
- svěšený ocas nebo krátký ocas.
- bázlivost.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.