Německý křepelák. Zdroj: Wikipedia Autor: Steffen Heinz (Caronna)
Německý křepelák má přátelskou povahu. Je to všestranný pes pro lov v lese a zároveň je to přítulný pes do domácnosti. Němečti křepeláci jsou obvykle velmi jemní s výraznou vůlí k vyhledávání a jsou ochotni aportovat. Díky své přirozené lásce k vodě jsou němečtí křepeláci využíváni například při lovu na kachny.
Díky své samostanosti při práci, výrazné ochotě vyhledávat, vrozené schopnosti stopovat a výraznému loveckému instinktu se toto plemeno posledních několik let čím dál více využívá při lovu škodné v lesích. Němečtí křepeláci psi jsou díky svému výraznému loveckému instinktu vhodní zejména pro myslivce a lesníky. Pokud tento pes není využit k lovu, jsou jeho schopnosti a jeho lovecké poslání potlačeno.
Standard FCI č. 104 / 24.07.1996 / D
Německý křepelák
Země původu: Německo
Datum publikace platného standardu: 24.07.1996
Zařazení: hlídací pes
Klasifikace FCI: Skupina 8 - přinašeči, slidiči a vodní psi
Sekce 2 - slidiči s pracovní zkouškou.
Krátký pohled do historie: Z myslivecké literatury lze prokázat, že již po staletí existují lovečtí psi, podobní dnešním německým křepelákům, kteří se používali ke slídění za lovnou zvěří. Historicky lze doložit i název "křepelák".
V plemenné knize registrovaný chov plemene německý křepelák vzniknul na přelomu století. Kmenovým zakladatelem plemene byl pes Lord Augusta 1834L, který pocházel ze Staufenbergu (Horní Bavorsko). Cílený čistokrevný chov byl zahájen s několika vhodnými fenami. Zpočátku přicházela na svět pouze hnědá (někdy s bílými odznaky) a bílohnědá štěňata. Jako zvláštnost se objevovaly malé červené znaky na hlavě a bězích, takzvané pálení. Fena Baby auf der Schanze 1838 L byla u zrodu varianty běloušů.
Rudolf Frieß (R.F.), který během několika desítek podstatnou měrou ovlivnil chov německého křepeláka, se zásadním způsobem přičinil o to, že byl chov rozdělen do dvou barevných rázů - na hnědáky a bělouše. Rozdělením chovu do dvou barevných variant byl zajištěn základní předpoklad pro to, aby bylo možné přes úzkou výchozí chovatelskou základnu cíleným párováním v rámci obou barevných rázů zabránit degeneraci chovu následkem příbuzenské plemenitby. Rozdělení barevných rázů se projevilo jako rozumné i vzhledem k poněkud odlišným charakterovým vlastnostem obou variant. Hnědáci pracují na kratší vzdálenost od vůdce a snáze se vedou; bělouši loví na větší vzdálenost a projevují mimořádnou chuť do práce na stopě.
Dnes však nelze používat rozdílné založení obou rázů za spolehlivý a charakteristický znak k jejich rozlišení, protože během let docházelo z nejrůznějších důvodů k opětovnému spojení jedinců obou rázů. Obecně Zpravidla se však i v dnešní době používá k chovu párů psů stejného rázu, aby byla v rámci plemene zachována rezerva navzájem nepříbuzné krve.
Němečtí křepeláci se vždy chovali a chovají výhradně jako lovečtí slidiči a všestranně použitelní lovečtí psi.
Celkový vzhled: německý křepelák je středně velkým, dlouhosrstým velmi svalnatým slidičem, s ušlechtilou hlavou a silnými kostmi. Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku, v žádném případě nesmí působit dojmem psa na vysokých bězích.
Důležité proporce:
Poměr délky těla ke kohoutkové výšce: 1,2 : 1
Poměr hloubky hrudníku ke kohoutkové výšce: 0,5 : 1
Poměr délky tlamy k délce mozkovny: 1 : 1
Chování a charakter (povaha):
Živý a lovecky velmi náruživý pes, přátelský a sebejistý, velmi učenlivý a přizpůsobivý. Není bázlivý ani agresivní.
Typickými vlastnostmi německého křepeláka při lovu jsou:
• silně vyvinutá náruživost ke slídění
• chuť do práce na stopě a velká jistota při této práci
• jemný nos
• radost z přinášení zvěře a radost z vody
• ostrost vůči zvěři a vůči škodné
• při příslušném výcviku a vedení sebevědomý, samostatný, kontrolovaně pracuje ve velkém oblouku; je spolehlivý při dohledávce a pachových pracích. Pracuje jako slidič a všestranný lovecky upotřebitelný pes v prostorných převážně lesních revírech s vodními plochami. Od počátku chovu se nevěnovala žádná pozornost vlohám pro vystavování.
HLAVA
Mozkovna: ploché temeno, přiměřené šířky, bez znatelného týlního hrbolu.
Stop: jen málo vyjádřen.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Nos: nosní houba velká a tmavá, s široce otevřenými nozdrami. Pigmentové skvrny na nose jsou vadou, psa zdobí klabonos.
Morda: silná s širokým hřbetem nosu, směrem dolů lehce zaoblená, v rozhodně ne špičatá, ne kratší než mozkovna.
Pysky: rovné, suché, pevně přiléhající, pigmentace odpovídá barvě srsti.
Čelisti/zuby: úplný chrup se 42 zuby s následujícím zubním vzorcem schematicky při pohledu zepředu):
Vpravo M P C I I C P M vlevo
Horní čelist 2 4 1 3 3 1 4 2 horní čelist
Dolní čelist 3 4 1 3 3 1 4 3 dolní čelist
(vysvětlivky k zubnímu vzorci: I = řezáky, C = špičáky, P = premoláry - zuby třeňové, M = moláry - stoličky)
Řezáky horní čelisti přesahují jako nůžky řezáky dolní čelisti; klešťový skus se toleruje; zuby dobře vyvinuté, skus silný.
Líce: suché, kůže těsně přiléhá, jařmové oblouky nevystupují.
Oči: středně hnědé, pokud možno co nejtmavší, středně velké, uložené poněkud šikmo, nevystupují ani nejsou zapadlé; pevně přiléhající oční víčka bez viditelné spojivky. Řasy na okrajích víček.
Slechy: vysoko a široce nasazené, ploše visící těsně za okem, bez známek vytáčení. Nejsou silné, masité ani hadrovitě svěšené. Se stejnoměrným osrstěním přesahujícím vnitřní okraj. Ucho natažené kupředu dosahuje k čenichu.
KRK: silný, šíje mimořádně dobře osvalená, pod tupým úhlem plynule přechází do kohoutku; bez známky volné kůže na hrdle a bez laloku se plynule rozšiřuje k hrudi.
TRUP:
Hřbetní linie: jednotlivé části těla rovné, plynule přecházejí, záď lehce spáditá, prut nesen v prodloužení hřbetní linie nebo mírně pod ní.
Kohoutek: silný a výrazný.
Hřbet: krátký a pevný, bez pronesení za kohoutkem.
Bedra: dobře osvalená, a proto působí mohutným dojmem.
Záď: lehce spáditá, nesmí být přestavěná, poněkud níže než kohoutek.
Hrudník: při pohledu zepředu oválný. Při pohledu z profilu dosahuje až k lokti. Hrudní koš dlouhý, dobře klenutý, nesmí být sudovitý ani plochý.
Spodní linie a břicho: od posledního volného žebra je břicho dozadu přiměřeně vtažené. Celá spodní část trupu by měla být hustě porostlá krycí srstí i podsadou.
Prut: nesen v prodloužení hřbetní linie, v klidu rovně nebo poněkud svěšen. Při vzrušení nesen mírně nad hřbetní linií a v živém pohybu. Aby nedocházelo k jeho poranění, měl by se během prvních tří dní života kupírovat nejvýše o jednu třetinu.
(V zemích, kde je kupírování zakázáno, se může ponechat přirozený).
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY:
Všeobecně: při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, při pohledu ze strany dobře pod tělem a směřují kolmo k zemi, dobré úhlení.
Plece: silně osvalené, lopatka dobře přiléhá a směřuje šikmo vzad.
Nadloktí: při pohybu se hladce pohybuje podél hrudníku.
Loket: těsně přiléhá k trupu, není vbočený ani vybočený.
Předloktí: rovné, přechod ke kloubům bez rachitických příznaků.
Zápěstí: silné.
Nadprstí: nepatrně směřuje kupředu.
Tlapka: lžícovitého tvaru, prsty těsně přiléhající, kočičí nebo zaječí tlapka nežádoucí. Polštářky pevné, odolné, dobře pigmentované a silné dobře se obrušující drápy.
PÁNEVNÍ KONČETINA:
Všeobecně: při pohledu ze strany dobré úhlení kolen i hlezen; při pohledu zezadu končetiny rovné a rovnoběžné, postoj není sudovitý ani kravský; silné kosti.
Stehno: široké a velmi svalnaté, dobré úhlení mezi pánví a stehnem.
Koleno: silné s dobrým úhlením mezi stehnem a bércem.
Bérec: dlouhý, svalnatý a šlachovitý.
Hlezno: silné
Nárt: krátký, postavený kolmo.
Tlapka: viz tlapka hrudní končetiny.
Mechanika pohybu: plynulá a prostorná. Běhy se pohybují rovně a souběžně těsně podél těla.
Kůže: pevná, těsně přiléhající, bez vrásek a pigmentace.
OSRSTĚNÍ
Srst: silná, těsně přiléhající, převážně zvlněná až kudrnatá srst (Astrachán) nebo hladká dlouhá srst, s hustou podsadou. Není příliš dlouhá ani jemná či dokonce hedvábná. Na šíji, sleších a na zádi často kudrnatá; zadní strana končetin a ocasu s dobrými praporci; často bohatý límec; dobře osrstěné je i břicho. Na tlamě a mozkovně je krátká ale hustá srst; slechy pokrývá dlouhá kudrnatá nebo hustá zvlněná srst, která přesahuje i přes jeho vnitřní okraj. Meziprstí je rovněž hustě osrstěno, srst však není příliš dlouhá.
Barva: německý křepelák se chová ve dvou barevných rázech:
a) jednobarevná hnědá nebo červená*), často s bílými nebo bělavými odznaky na hrudi a prstech
b) hnědý nebo zřídka také červený*) bělouš; základní barvu tvoří hnědá respektive červená*) srst, která je hustě prokvetlá bílou, často s hnědou respektive červenou*) hlavou, plotnami nebo pláštěm přes celý hřbet. K tomuto barevnému rázu patří také strakoši (s bílou základní barvou a velkými hnědými respektive červenými*) plotnami) nebo tygři, u nichž je bílá základní barva s hnědým respektive červeným*) stříkáním nebo tečkováním. Ti mohou pocházet i z jednobarevných rodičů.
U obou barevných rázů se mohou vyskytovat červené*) znaky (pálení) nad očima, na tlamě, bězích a v okolí řitního otvoru.
*) sem se řadí všechny varianty červené (jelení červeň nebo liščí zbarvení).
VELIKOST A HMOTNOST:
Kohoutková výška: psi: 48 - 54 cm
feny: 45 - 52 cm
Hmotnost: odpovídá kohoutkové výšce a pohybuje se přibližně mezi 18 - 25 kg (feny jsou poněkud lehčí než psi).
Vady: jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí chápat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm závažnosti odchylky.
Například:
• vyjádřený stop
• chybění jednoho prvního premoláru (P1)
• příliš hluboké volné pysky
• pevně nepřiléhající oční víčka
• příliš úzké zvukovody (dispozice k zánětu uší)
• sudovitý hrudník
• jemná nebo hedvábná srst, málo osrstěné břicho, prosvítající kůže
• malé odchylky od standardem stanovené velikosti či hmotnosti
• vysokonohost nebo příliš krátké běhy v poměru k hrudi
Těžké vady:
• změny na pokožce (dermatitida, atopie)
• chybějící zuby (kromě chybění jednoho P1)
Vylučující vady:
• vady v povaze, strach z výstřelu nebo nezájem o zvěř
• těžké vady chrupu (předkus nebo podkus, zkřížený skus)
• ektropium, entropium
• černé zbarvení
Poznámka: psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.
Německý křepelák
Země původu: Německo
Datum publikace platného standardu: 24.07.1996
Zařazení: hlídací pes
Klasifikace FCI: Skupina 8 - přinašeči, slidiči a vodní psi
Sekce 2 - slidiči s pracovní zkouškou.
Krátký pohled do historie: Z myslivecké literatury lze prokázat, že již po staletí existují lovečtí psi, podobní dnešním německým křepelákům, kteří se používali ke slídění za lovnou zvěří. Historicky lze doložit i název "křepelák".
V plemenné knize registrovaný chov plemene německý křepelák vzniknul na přelomu století. Kmenovým zakladatelem plemene byl pes Lord Augusta 1834L, který pocházel ze Staufenbergu (Horní Bavorsko). Cílený čistokrevný chov byl zahájen s několika vhodnými fenami. Zpočátku přicházela na svět pouze hnědá (někdy s bílými odznaky) a bílohnědá štěňata. Jako zvláštnost se objevovaly malé červené znaky na hlavě a bězích, takzvané pálení. Fena Baby auf der Schanze 1838 L byla u zrodu varianty běloušů.
Rudolf Frieß (R.F.), který během několika desítek podstatnou měrou ovlivnil chov německého křepeláka, se zásadním způsobem přičinil o to, že byl chov rozdělen do dvou barevných rázů - na hnědáky a bělouše. Rozdělením chovu do dvou barevných variant byl zajištěn základní předpoklad pro to, aby bylo možné přes úzkou výchozí chovatelskou základnu cíleným párováním v rámci obou barevných rázů zabránit degeneraci chovu následkem příbuzenské plemenitby. Rozdělení barevných rázů se projevilo jako rozumné i vzhledem k poněkud odlišným charakterovým vlastnostem obou variant. Hnědáci pracují na kratší vzdálenost od vůdce a snáze se vedou; bělouši loví na větší vzdálenost a projevují mimořádnou chuť do práce na stopě.
Dnes však nelze používat rozdílné založení obou rázů za spolehlivý a charakteristický znak k jejich rozlišení, protože během let docházelo z nejrůznějších důvodů k opětovnému spojení jedinců obou rázů. Obecně Zpravidla se však i v dnešní době používá k chovu párů psů stejného rázu, aby byla v rámci plemene zachována rezerva navzájem nepříbuzné krve.
Němečtí křepeláci se vždy chovali a chovají výhradně jako lovečtí slidiči a všestranně použitelní lovečtí psi.
Celkový vzhled: německý křepelák je středně velkým, dlouhosrstým velmi svalnatým slidičem, s ušlechtilou hlavou a silnými kostmi. Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku, v žádném případě nesmí působit dojmem psa na vysokých bězích.
Důležité proporce:
Poměr délky těla ke kohoutkové výšce: 1,2 : 1
Poměr hloubky hrudníku ke kohoutkové výšce: 0,5 : 1
Poměr délky tlamy k délce mozkovny: 1 : 1
Chování a charakter (povaha):
Živý a lovecky velmi náruživý pes, přátelský a sebejistý, velmi učenlivý a přizpůsobivý. Není bázlivý ani agresivní.
Typickými vlastnostmi německého křepeláka při lovu jsou:
• silně vyvinutá náruživost ke slídění
• chuť do práce na stopě a velká jistota při této práci
• jemný nos
• radost z přinášení zvěře a radost z vody
• ostrost vůči zvěři a vůči škodné
• při příslušném výcviku a vedení sebevědomý, samostatný, kontrolovaně pracuje ve velkém oblouku; je spolehlivý při dohledávce a pachových pracích. Pracuje jako slidič a všestranný lovecky upotřebitelný pes v prostorných převážně lesních revírech s vodními plochami. Od počátku chovu se nevěnovala žádná pozornost vlohám pro vystavování.
HLAVA
Mozkovna: ploché temeno, přiměřené šířky, bez znatelného týlního hrbolu.
Stop: jen málo vyjádřen.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Nos: nosní houba velká a tmavá, s široce otevřenými nozdrami. Pigmentové skvrny na nose jsou vadou, psa zdobí klabonos.
Morda: silná s širokým hřbetem nosu, směrem dolů lehce zaoblená, v rozhodně ne špičatá, ne kratší než mozkovna.
Pysky: rovné, suché, pevně přiléhající, pigmentace odpovídá barvě srsti.
Čelisti/zuby: úplný chrup se 42 zuby s následujícím zubním vzorcem schematicky při pohledu zepředu):
Vpravo M P C I I C P M vlevo
Horní čelist 2 4 1 3 3 1 4 2 horní čelist
Dolní čelist 3 4 1 3 3 1 4 3 dolní čelist
(vysvětlivky k zubnímu vzorci: I = řezáky, C = špičáky, P = premoláry - zuby třeňové, M = moláry - stoličky)
Řezáky horní čelisti přesahují jako nůžky řezáky dolní čelisti; klešťový skus se toleruje; zuby dobře vyvinuté, skus silný.
Líce: suché, kůže těsně přiléhá, jařmové oblouky nevystupují.
Oči: středně hnědé, pokud možno co nejtmavší, středně velké, uložené poněkud šikmo, nevystupují ani nejsou zapadlé; pevně přiléhající oční víčka bez viditelné spojivky. Řasy na okrajích víček.
Slechy: vysoko a široce nasazené, ploše visící těsně za okem, bez známek vytáčení. Nejsou silné, masité ani hadrovitě svěšené. Se stejnoměrným osrstěním přesahujícím vnitřní okraj. Ucho natažené kupředu dosahuje k čenichu.
KRK: silný, šíje mimořádně dobře osvalená, pod tupým úhlem plynule přechází do kohoutku; bez známky volné kůže na hrdle a bez laloku se plynule rozšiřuje k hrudi.
TRUP:
Hřbetní linie: jednotlivé části těla rovné, plynule přecházejí, záď lehce spáditá, prut nesen v prodloužení hřbetní linie nebo mírně pod ní.
Kohoutek: silný a výrazný.
Hřbet: krátký a pevný, bez pronesení za kohoutkem.
Bedra: dobře osvalená, a proto působí mohutným dojmem.
Záď: lehce spáditá, nesmí být přestavěná, poněkud níže než kohoutek.
Hrudník: při pohledu zepředu oválný. Při pohledu z profilu dosahuje až k lokti. Hrudní koš dlouhý, dobře klenutý, nesmí být sudovitý ani plochý.
Spodní linie a břicho: od posledního volného žebra je břicho dozadu přiměřeně vtažené. Celá spodní část trupu by měla být hustě porostlá krycí srstí i podsadou.
Prut: nesen v prodloužení hřbetní linie, v klidu rovně nebo poněkud svěšen. Při vzrušení nesen mírně nad hřbetní linií a v živém pohybu. Aby nedocházelo k jeho poranění, měl by se během prvních tří dní života kupírovat nejvýše o jednu třetinu.
(V zemích, kde je kupírování zakázáno, se může ponechat přirozený).
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY:
Všeobecně: při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, při pohledu ze strany dobře pod tělem a směřují kolmo k zemi, dobré úhlení.
Plece: silně osvalené, lopatka dobře přiléhá a směřuje šikmo vzad.
Nadloktí: při pohybu se hladce pohybuje podél hrudníku.
Loket: těsně přiléhá k trupu, není vbočený ani vybočený.
Předloktí: rovné, přechod ke kloubům bez rachitických příznaků.
Zápěstí: silné.
Nadprstí: nepatrně směřuje kupředu.
Tlapka: lžícovitého tvaru, prsty těsně přiléhající, kočičí nebo zaječí tlapka nežádoucí. Polštářky pevné, odolné, dobře pigmentované a silné dobře se obrušující drápy.
PÁNEVNÍ KONČETINA:
Všeobecně: při pohledu ze strany dobré úhlení kolen i hlezen; při pohledu zezadu končetiny rovné a rovnoběžné, postoj není sudovitý ani kravský; silné kosti.
Stehno: široké a velmi svalnaté, dobré úhlení mezi pánví a stehnem.
Koleno: silné s dobrým úhlením mezi stehnem a bércem.
Bérec: dlouhý, svalnatý a šlachovitý.
Hlezno: silné
Nárt: krátký, postavený kolmo.
Tlapka: viz tlapka hrudní končetiny.
Mechanika pohybu: plynulá a prostorná. Běhy se pohybují rovně a souběžně těsně podél těla.
Kůže: pevná, těsně přiléhající, bez vrásek a pigmentace.
OSRSTĚNÍ
Srst: silná, těsně přiléhající, převážně zvlněná až kudrnatá srst (Astrachán) nebo hladká dlouhá srst, s hustou podsadou. Není příliš dlouhá ani jemná či dokonce hedvábná. Na šíji, sleších a na zádi často kudrnatá; zadní strana končetin a ocasu s dobrými praporci; často bohatý límec; dobře osrstěné je i břicho. Na tlamě a mozkovně je krátká ale hustá srst; slechy pokrývá dlouhá kudrnatá nebo hustá zvlněná srst, která přesahuje i přes jeho vnitřní okraj. Meziprstí je rovněž hustě osrstěno, srst však není příliš dlouhá.
Barva: německý křepelák se chová ve dvou barevných rázech:
a) jednobarevná hnědá nebo červená*), často s bílými nebo bělavými odznaky na hrudi a prstech
b) hnědý nebo zřídka také červený*) bělouš; základní barvu tvoří hnědá respektive červená*) srst, která je hustě prokvetlá bílou, často s hnědou respektive červenou*) hlavou, plotnami nebo pláštěm přes celý hřbet. K tomuto barevnému rázu patří také strakoši (s bílou základní barvou a velkými hnědými respektive červenými*) plotnami) nebo tygři, u nichž je bílá základní barva s hnědým respektive červeným*) stříkáním nebo tečkováním. Ti mohou pocházet i z jednobarevných rodičů.
U obou barevných rázů se mohou vyskytovat červené*) znaky (pálení) nad očima, na tlamě, bězích a v okolí řitního otvoru.
*) sem se řadí všechny varianty červené (jelení červeň nebo liščí zbarvení).
VELIKOST A HMOTNOST:
Kohoutková výška: psi: 48 - 54 cm
feny: 45 - 52 cm
Hmotnost: odpovídá kohoutkové výšce a pohybuje se přibližně mezi 18 - 25 kg (feny jsou poněkud lehčí než psi).
Vady: jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí chápat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm závažnosti odchylky.
Například:
• vyjádřený stop
• chybění jednoho prvního premoláru (P1)
• příliš hluboké volné pysky
• pevně nepřiléhající oční víčka
• příliš úzké zvukovody (dispozice k zánětu uší)
• sudovitý hrudník
• jemná nebo hedvábná srst, málo osrstěné břicho, prosvítající kůže
• malé odchylky od standardem stanovené velikosti či hmotnosti
• vysokonohost nebo příliš krátké běhy v poměru k hrudi
Těžké vady:
• změny na pokožce (dermatitida, atopie)
• chybějící zuby (kromě chybění jednoho P1)
Vylučující vady:
• vady v povaze, strach z výstřelu nebo nezájem o zvěř
• těžké vady chrupu (předkus nebo podkus, zkřížený skus)
• ektropium, entropium
• černé zbarvení
Poznámka: psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.