Samostatný a ostrý hlídač, který velice přilne ke své rodině, ale k cizím bývá nedůvěřivý a v případě potřeby umí zakročit. Je to nekontaktní pes, který společnost cizích lidí nevyhledává.
Jako ostatní ovčáci je učenlivý a energický.
Má rád pohyb a aktivitu, nejraději v přírodě. Tam může uplatnit svou vytrvalost a pracovitost.
Je vhodný k psím sportům.
Kdo uvažuje o oddaném, houževnatém a nezávislém kamarádovi do nepohody, může do svých plánů zařadit i toto nepříliš rozšířené, ale zajímavé plemeno.
F.C.I.-Standard č. 141 / 09.11.2006 / GB
PYRENEJSKÝ OVČÁK DLOUHOSRSTÝ
(Chien de berger des Pyrénées à poil long)
ZEMĚ PŮVODU: Francie
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.10.2006
POUŽITÍ: Ovčácký pes, používaný na farmách a pastvinách v Pyrenejích.
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 1 ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů)
Sekce 1 ovčáci
Se zkouškou z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRUNTÍ:
Od svých začátků bylo toto plemeno v oficiální kynologii prakticky neznámé až do počátku 20.století. Jeho typ se dost podstatně liší podle regionů, údolí od údolí, jeho tělesný rámec i osrstění se mohou výrazně odlišovat, co se však nikdy nemění, je jeho charakter.Mezi roky 1921 až 1925 byl vypracován panem Bernardem Sénac-Lagrandem první plemenný standard. Ke změnám došlo nejprve již za jeho předsednictví, postupně pak pod předsednictvím Charlese Duconta (1954-1986), Guy-Jeana Mansencala (1986-200) a Alaina Pécoulta (od r.2000...), jenž po roce 2001 úzce spolupracuje s panem Raymondem Triquetem .
CELKOVÝ VZHLED:
Je to pes, který, ač je malý a lehký, bystře reaguje na každý popud. Jeho fysiognomie svědčí o neustálé bdělosti, výraz má ostražitý a nedůvěřivý, velký rozsah pohybu kloubů umožňuje tomuto psovi charakteristický pohyb, nesrovnatelný s žádným jiným plemenem.
DŮLEŽITÉ POMĚRY:
- Lebka (mozkovna) je přibližně stejně dlouhá jako široká.
- Čenichová partie je kratší než než mozkovna v poměru:čenichová partie2:mozkovna 3.
- Délka těla je větší než výška v kohoutku.
- Vzdálenost od lokte k zemi je větší než polovina výšky v kohoutku.
POVAHA / TEMPERAMENT: odvážný, vytrvalý, malý pes, iniciativní, ale přesto zcela oddaný svému pánovi. Je přirozeně trošku tvrdohlavý, takže je třeba pevného vedení k usměrnění jeho energie a k plnému využití jeho inteligence a živosti. Často je zdrženlivý vůči neznámým lidem.
HLAVA: trojúhelníkového tvaru.
ČÁST MOZKOVÁ:
Mozkovna: středně vyvinutá, téměř plochá, s téměř neznatelnou čelní rýhou, harmonicky zaoblená po stranách, s velmi lehce vyjádřeným týlním hrbolem. Je přibližně stejně široká jako dlouhá. Její přední část se pozvolna svažuje k čenichové partii.
Stop: sotva patrný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: černá.
Tlama: Nosní hřbet je rovný, trochu kratší než mozkovna, morda se klínovitě zužuje ke konci, ten však nesmí být špičatý.
Pysky: Nepříliš silné, kompletně zakrývají spodní čelist, bez nápadných koutků. Okraje pysků a patro jsou buď černé, nebo s výraznými černými znaky.
Čelisti/Zuby: Kompletní chrup, silné špičáky. Nůžový skus (řezáky horní čelisti překrývají spodní bez ztráty kontaktu). Klešťový skus (řezáky stojí proti sobě) je tolerován.
Oči: Výrazné, mírně mandlového tvaru, tmavě hnědé barvy. Nesmí být zapadlé ani vypoulené. Skvrny na rohovce (strakaté oči) jsou povoleny u psů zbarvení „harlekýn“ (blue-merle) nebo u břidlicově šedých psů, u těchto zbarvení jsou dokonce různobarevné oči charakteristické. Okraje očí jsou černé bez ohledu na barvu srsti.
Uši: Musí být spíše krátké, přiměřeně široké u základny, nasazené nepříliš blízko sebe na vrcholu lebky, ale také ne navzájem příliš vzdálené. Mají trojúhelníkovitý tvar, jsou jemné (slabé) a zakončené do špičky, zavěšené, ploché, velmi pohyblivé. Je li pes ve střehu, tak při pohledu zepředu musí jejich horní okraj prodlužovat viditelně příčnou linii mozkovny. Mohou také být částečně vztyčené; v tomto případě musí být jejich spodní část vztyčená a pohyblivá, v ideálním stavu se má horní polovina nebo poslední třetina klopit dopředu nebo do strany a klopení musí být symetrické na obou uších.
KRK: poměrně dlouhý a svalnatý, vybíhá harmonicky z plecí.
TRUP: silná kostra bez dojmu hrubosti, se suchým osvalením.
Hřbetní linie: pevná.
Kohoutek: výrazný.
Hřbet: spíše dlouhý a silný.
Bedra: krátká, jen mírně klenutá, ale působí klenutěji, protože srst je na stehnech zadních končetin a na zádi velmi hustá a objemná.
Záď: poměrně krátká a spíše spáditá.
Hrudník: přiměřeně vyvinutý, dosahuje k lokti. Žebra jsou mírně klenutá.
Břicho a slabiny:málo spuštěné.
OCAS: nepříliš dlouhý, poměrně nízko nasazený, s háčkem na špičce; je dobře osrstěný. Když je pes v afektu, zpravidla je nesen jen nepatrně nad hřbetní linií, ale přesto se může točit směrem nahoru. V zemích, kde to legislativa nezakazuje, se obvykle zkracuje (kupíruje). Vrozeně krátký ocas je přípustný.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: rovné, suché, šlachovité, s bohatým osrstěním.
Lopatka: poměrně dlouhá, mírně šikmo uložená.
Nadloktí: šikmé, stejné délky jako lopatka.
Nadprstí: rovné.
Kloub zápěstí: nápadně vyjádřený.
Nadprstí: mírně šikmé při pohledu z profilu.
Přední tlapky: suché, poměrně ploché, výrazně oválného tvaru. Polštářky jsou tmavé. Malé, tvrdé drápky jsou zakryté srstí, která se nachází i pod tlapkou, mezi polštářky.
PÁNEVNÍ KONČETINY: mají poměrně uzavřené úhlení. Psi se středně dlouhou srstí nemají „kalhoty“.
Stehna: nepříliš dlouhá, mírně šikmá, silná a nápadně osvalená.
Kolenní kloub: dobře zaúhlený a paralelní s trupem.
Bérec: poměrně dlouhý a šikmý.
Hlezenní kloub: suchý, nízko uložený, občas jsou oba hlezenní klouby v postoji poměrně blízko sebe.
Hlezno: postavené kolmo k zemi nebo jen mírně šikmo postavené směrem dopředu.
Zadní tlapky: suché, poměrně ploché, výrazně oválného tvaru. Polštářky jsou tmavé. Malé, tvrdé drápky jsou zakryté srstí, která se nachází i pod tlapkou, mezi polštářky.
Paspárky: na pánevních končetinách mohou nebo nemusí být jednoduché nebo dvojité paspárky.
POHYB: při chůzi dělá pyrenejský ovčák poměrně krátké kroky. Jeho typickým pohybem je však klus, který je volný a energický. Při krátkém klusu je hlava nesena poněkud výše, při prodloužení klusu (dlouhý krok) je hlava v linii hřbetu. Tlapky se nikdy nezvedají příliš vysoko, pohyb je plynulý a tlapky se pohybují těsně nad zemí.
KŮŽE: jemná, často s tmavými skvrnami bez ohledu na barvu srsti.
OSRSTĚNÍ:
SRST: dlouhá nebo středně dlouhá, ale vždy hustá. Chlupy těsně přiléhají k tělu, někdy jsou mírně zvlněné, hustější a plstnatější na zádi a na stehnech. Textura srsti je něčím mezi ovčí vlnou a kozími chlupy. U některých jedinců může kombinace hrubé a jemně vlnité srsti vytvořit prameny nebo šňůry nazývané „cadenettes“, případně zacuchané nebo zplstnatělé prameny zvané „matelotes“, které se na zádi překrývají podobně jako došky. „Cadenettes“ se nacházejí na hrudi a na hrudních končetinách v úrovni loktů. Na tlamě je srst kratší a méně hustá. Na špičce tlamy - a někdy na celé tlamě – je srst přilehlá a směřuje od špičky čumáku dozadu. Po stranách tlamy a na lících je srst delší a také směřuje směrem dozadu. Oči musí být vidět, nesmí být překryty srstí.
BARVA: plavá, světlejší či tmavší, s nebo bez příměsi černých chlupů a někdy s malými bílými znaky na hrudi nebo na končetinách. Šedá, světlejší či tmavší, často s bílou na hlavě, hrudi a končetinách. Harlekýn (modrá s černou, blue merle) nebo břidlicová. Existují také žíhaní jedinci, černí a černí s bílými znaky (částečná strakatost). Jednobarevnost je preferována.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku: Psi od 40 do 48 cm.
Feny od 38 do 46 cm.
Je povolena tolerance +/- 2 cm u jinak typických jedinců.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na štěstí psa.
HRUBÉ VADY
Celkový vzhled:
• Těžcí psi, postrádající živost.
Hlava :
• Lomená, nahoře zašpičatělá lebka, zaoblené čelo, příliš výrazný nebo naopak nevyznačený stop.
Tlama :
• Hranatá čtvercového nebo obdélníkového rámce, nedostatečně pigmentovaná nosní houba nebo pysky.
Oči :
• Světlé nebo s plachým výrazem. Nedostatečně pigmentované okraje očních víček.
• .
Ocas : ocas nesený zatočený na nebo nad bedry; ocas řečený „veverčí“ (sklopený vodorovně
na hřbet); srostlé
Srst:
• Příliš bohatá srst na hlavě, zejména pokud zakrývá oči, a na tlamě, pokud připomíná “vousy” grifonů. Jemná textura, měkké, drátovité, kudrnaté nebo kadeřavé chlupy. Srst postrádající hustotu nebo tloušťku.
Barva:
• Strakatost pokrývající více než třetinu těla. Harlekýn s nedostatečným kontrastem mezi šedou a černou nebo s plavými skvrnami. Rozředěná (nevýrazná) barva. Černá barva s pálením na hlavě a na končetinách (černá s plavými znaky).
•
VYLUČUJÍCÍ VADY:
Povaha / Temperament
• Agresivní nebo příliš bázlivý.
Nosní houba :
• Jiná než absolutně černá..
Čelisti :
• Předkus nebo podkus, jakékoli deformace čelistí. Absence více jak dvou zubů, P1 nejsou brány v potaz. Přítomnost všech řezáků a špičáků je nezbytná.
Uši :
• Uši přirozeně vztyčené.
Oči:
• Skvrnité duhovky u jinak zbarvených jedinců, než harlekýnů a břidlicových. Depigmentace očního víčka. Světle žluté oko.
Ocas :
• Ocas chabý, vertikálně visící.
Srst:
• Kudrnatá.
Zbarvení:
• Bílé zbarvení, nebo jiné, než jaké uvádí standard. Strakatost na více jak jedné třetině těla u černě zbarvených jedinců.
Výška:
• Mimo hranice, stanovené standardem.
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni
NB: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku
PYRENEJSKÝ OVČÁK DLOUHOSRSTÝ
(Chien de berger des Pyrénées à poil long)
ZEMĚ PŮVODU: Francie
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.10.2006
POUŽITÍ: Ovčácký pes, používaný na farmách a pastvinách v Pyrenejích.
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 1 ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů)
Sekce 1 ovčáci
Se zkouškou z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRUNTÍ:
Od svých začátků bylo toto plemeno v oficiální kynologii prakticky neznámé až do počátku 20.století. Jeho typ se dost podstatně liší podle regionů, údolí od údolí, jeho tělesný rámec i osrstění se mohou výrazně odlišovat, co se však nikdy nemění, je jeho charakter.Mezi roky 1921 až 1925 byl vypracován panem Bernardem Sénac-Lagrandem první plemenný standard. Ke změnám došlo nejprve již za jeho předsednictví, postupně pak pod předsednictvím Charlese Duconta (1954-1986), Guy-Jeana Mansencala (1986-200) a Alaina Pécoulta (od r.2000...), jenž po roce 2001 úzce spolupracuje s panem Raymondem Triquetem .
CELKOVÝ VZHLED:
Je to pes, který, ač je malý a lehký, bystře reaguje na každý popud. Jeho fysiognomie svědčí o neustálé bdělosti, výraz má ostražitý a nedůvěřivý, velký rozsah pohybu kloubů umožňuje tomuto psovi charakteristický pohyb, nesrovnatelný s žádným jiným plemenem.
DŮLEŽITÉ POMĚRY:
- Lebka (mozkovna) je přibližně stejně dlouhá jako široká.
- Čenichová partie je kratší než než mozkovna v poměru:čenichová partie2:mozkovna 3.
- Délka těla je větší než výška v kohoutku.
- Vzdálenost od lokte k zemi je větší než polovina výšky v kohoutku.
POVAHA / TEMPERAMENT: odvážný, vytrvalý, malý pes, iniciativní, ale přesto zcela oddaný svému pánovi. Je přirozeně trošku tvrdohlavý, takže je třeba pevného vedení k usměrnění jeho energie a k plnému využití jeho inteligence a živosti. Často je zdrženlivý vůči neznámým lidem.
HLAVA: trojúhelníkového tvaru.
ČÁST MOZKOVÁ:
Mozkovna: středně vyvinutá, téměř plochá, s téměř neznatelnou čelní rýhou, harmonicky zaoblená po stranách, s velmi lehce vyjádřeným týlním hrbolem. Je přibližně stejně široká jako dlouhá. Její přední část se pozvolna svažuje k čenichové partii.
Stop: sotva patrný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: černá.
Tlama: Nosní hřbet je rovný, trochu kratší než mozkovna, morda se klínovitě zužuje ke konci, ten však nesmí být špičatý.
Pysky: Nepříliš silné, kompletně zakrývají spodní čelist, bez nápadných koutků. Okraje pysků a patro jsou buď černé, nebo s výraznými černými znaky.
Čelisti/Zuby: Kompletní chrup, silné špičáky. Nůžový skus (řezáky horní čelisti překrývají spodní bez ztráty kontaktu). Klešťový skus (řezáky stojí proti sobě) je tolerován.
Oči: Výrazné, mírně mandlového tvaru, tmavě hnědé barvy. Nesmí být zapadlé ani vypoulené. Skvrny na rohovce (strakaté oči) jsou povoleny u psů zbarvení „harlekýn“ (blue-merle) nebo u břidlicově šedých psů, u těchto zbarvení jsou dokonce různobarevné oči charakteristické. Okraje očí jsou černé bez ohledu na barvu srsti.
Uši: Musí být spíše krátké, přiměřeně široké u základny, nasazené nepříliš blízko sebe na vrcholu lebky, ale také ne navzájem příliš vzdálené. Mají trojúhelníkovitý tvar, jsou jemné (slabé) a zakončené do špičky, zavěšené, ploché, velmi pohyblivé. Je li pes ve střehu, tak při pohledu zepředu musí jejich horní okraj prodlužovat viditelně příčnou linii mozkovny. Mohou také být částečně vztyčené; v tomto případě musí být jejich spodní část vztyčená a pohyblivá, v ideálním stavu se má horní polovina nebo poslední třetina klopit dopředu nebo do strany a klopení musí být symetrické na obou uších.
KRK: poměrně dlouhý a svalnatý, vybíhá harmonicky z plecí.
TRUP: silná kostra bez dojmu hrubosti, se suchým osvalením.
Hřbetní linie: pevná.
Kohoutek: výrazný.
Hřbet: spíše dlouhý a silný.
Bedra: krátká, jen mírně klenutá, ale působí klenutěji, protože srst je na stehnech zadních končetin a na zádi velmi hustá a objemná.
Záď: poměrně krátká a spíše spáditá.
Hrudník: přiměřeně vyvinutý, dosahuje k lokti. Žebra jsou mírně klenutá.
Břicho a slabiny:málo spuštěné.
OCAS: nepříliš dlouhý, poměrně nízko nasazený, s háčkem na špičce; je dobře osrstěný. Když je pes v afektu, zpravidla je nesen jen nepatrně nad hřbetní linií, ale přesto se může točit směrem nahoru. V zemích, kde to legislativa nezakazuje, se obvykle zkracuje (kupíruje). Vrozeně krátký ocas je přípustný.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: rovné, suché, šlachovité, s bohatým osrstěním.
Lopatka: poměrně dlouhá, mírně šikmo uložená.
Nadloktí: šikmé, stejné délky jako lopatka.
Nadprstí: rovné.
Kloub zápěstí: nápadně vyjádřený.
Nadprstí: mírně šikmé při pohledu z profilu.
Přední tlapky: suché, poměrně ploché, výrazně oválného tvaru. Polštářky jsou tmavé. Malé, tvrdé drápky jsou zakryté srstí, která se nachází i pod tlapkou, mezi polštářky.
PÁNEVNÍ KONČETINY: mají poměrně uzavřené úhlení. Psi se středně dlouhou srstí nemají „kalhoty“.
Stehna: nepříliš dlouhá, mírně šikmá, silná a nápadně osvalená.
Kolenní kloub: dobře zaúhlený a paralelní s trupem.
Bérec: poměrně dlouhý a šikmý.
Hlezenní kloub: suchý, nízko uložený, občas jsou oba hlezenní klouby v postoji poměrně blízko sebe.
Hlezno: postavené kolmo k zemi nebo jen mírně šikmo postavené směrem dopředu.
Zadní tlapky: suché, poměrně ploché, výrazně oválného tvaru. Polštářky jsou tmavé. Malé, tvrdé drápky jsou zakryté srstí, která se nachází i pod tlapkou, mezi polštářky.
Paspárky: na pánevních končetinách mohou nebo nemusí být jednoduché nebo dvojité paspárky.
POHYB: při chůzi dělá pyrenejský ovčák poměrně krátké kroky. Jeho typickým pohybem je však klus, který je volný a energický. Při krátkém klusu je hlava nesena poněkud výše, při prodloužení klusu (dlouhý krok) je hlava v linii hřbetu. Tlapky se nikdy nezvedají příliš vysoko, pohyb je plynulý a tlapky se pohybují těsně nad zemí.
KŮŽE: jemná, často s tmavými skvrnami bez ohledu na barvu srsti.
OSRSTĚNÍ:
SRST: dlouhá nebo středně dlouhá, ale vždy hustá. Chlupy těsně přiléhají k tělu, někdy jsou mírně zvlněné, hustější a plstnatější na zádi a na stehnech. Textura srsti je něčím mezi ovčí vlnou a kozími chlupy. U některých jedinců může kombinace hrubé a jemně vlnité srsti vytvořit prameny nebo šňůry nazývané „cadenettes“, případně zacuchané nebo zplstnatělé prameny zvané „matelotes“, které se na zádi překrývají podobně jako došky. „Cadenettes“ se nacházejí na hrudi a na hrudních končetinách v úrovni loktů. Na tlamě je srst kratší a méně hustá. Na špičce tlamy - a někdy na celé tlamě – je srst přilehlá a směřuje od špičky čumáku dozadu. Po stranách tlamy a na lících je srst delší a také směřuje směrem dozadu. Oči musí být vidět, nesmí být překryty srstí.
BARVA: plavá, světlejší či tmavší, s nebo bez příměsi černých chlupů a někdy s malými bílými znaky na hrudi nebo na končetinách. Šedá, světlejší či tmavší, často s bílou na hlavě, hrudi a končetinách. Harlekýn (modrá s černou, blue merle) nebo břidlicová. Existují také žíhaní jedinci, černí a černí s bílými znaky (částečná strakatost). Jednobarevnost je preferována.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku: Psi od 40 do 48 cm.
Feny od 38 do 46 cm.
Je povolena tolerance +/- 2 cm u jinak typických jedinců.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na štěstí psa.
HRUBÉ VADY
Celkový vzhled:
• Těžcí psi, postrádající živost.
Hlava :
• Lomená, nahoře zašpičatělá lebka, zaoblené čelo, příliš výrazný nebo naopak nevyznačený stop.
Tlama :
• Hranatá čtvercového nebo obdélníkového rámce, nedostatečně pigmentovaná nosní houba nebo pysky.
Oči :
• Světlé nebo s plachým výrazem. Nedostatečně pigmentované okraje očních víček.
• .
Ocas : ocas nesený zatočený na nebo nad bedry; ocas řečený „veverčí“ (sklopený vodorovně
na hřbet); srostlé
Srst:
• Příliš bohatá srst na hlavě, zejména pokud zakrývá oči, a na tlamě, pokud připomíná “vousy” grifonů. Jemná textura, měkké, drátovité, kudrnaté nebo kadeřavé chlupy. Srst postrádající hustotu nebo tloušťku.
Barva:
• Strakatost pokrývající více než třetinu těla. Harlekýn s nedostatečným kontrastem mezi šedou a černou nebo s plavými skvrnami. Rozředěná (nevýrazná) barva. Černá barva s pálením na hlavě a na končetinách (černá s plavými znaky).
•
VYLUČUJÍCÍ VADY:
Povaha / Temperament
• Agresivní nebo příliš bázlivý.
Nosní houba :
• Jiná než absolutně černá..
Čelisti :
• Předkus nebo podkus, jakékoli deformace čelistí. Absence více jak dvou zubů, P1 nejsou brány v potaz. Přítomnost všech řezáků a špičáků je nezbytná.
Uši :
• Uši přirozeně vztyčené.
Oči:
• Skvrnité duhovky u jinak zbarvených jedinců, než harlekýnů a břidlicových. Depigmentace očního víčka. Světle žluté oko.
Ocas :
• Ocas chabý, vertikálně visící.
Srst:
• Kudrnatá.
Zbarvení:
• Bílé zbarvení, nebo jiné, než jaké uvádí standard. Strakatost na více jak jedné třetině těla u černě zbarvených jedinců.
Výška:
• Mimo hranice, stanovené standardem.
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni
NB: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku