Saluki. Zdroj: Wikipedia Autor: r.
Jako většina chrtů je saluki samostatný, noblesní pes s výrazným loveckým instinktem. V domácím prostředí je klidný a k cizím lidem se chová zdrženlivě. O něm a o ostatních chrtích se říká, že "loví očima", což znamená, že pokud něco uvidí, rychle se za tím rozběhne. Z tohoto důvodu není vhodné ji nechat bez vodítka, protože je obtížné ji přivolat. Saluki nevykazuje sklony k otrockému poslouchání pána a nesplní každý povel, ale s tréninkem lze dosáhnout toho, aby byl dobrým společníkem. Na rozdíl od jiných plemen psů je saluki svobodomyslný a nezávislý a obvykle ignoruje výcvik.
Je vhodný pro dobře vychované děti, protože je k nim velmi laskavý. Nicméně je dominantní a hrdý, takže nesnáší hrubé dětské hry, jako je tahání za ocas nebo uši.
S ostatními psy nemá problémy, což ho činí vhodným pro psí dostihy. I když ignoruje cizí psy, nemá ráda ty, kteří jsou příliš dominantní nebo se povyšují. Má přátelský vztah k ostatním domácím zvířatům, zejména s kočkami.
K cizím lidem přistupuje odtažitě, ale nikoli bojácně nebo agresivně. Saluki není příliš štěkavý, je velmi nezávislý a není vhodný na úlohu hlídacího psa.
FCI-Standard č. 269 / 29. 11. 2000 / GB
SALUKI
Zpracovala paní Karin Hedberg (Švédsko), paní Ute Lennartz (Německo), Dr. Alain Campagne (Francie), pan Terry Thorn (Velkán Británie), Raymond Triquet jako prezident komise F.C.I. pro standardy.
ZEMĚ PŮVODU: Střední východ / patronát FUNKCI.
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.10.2000.
VYUŽITÍ: Lovecký a coursingový chrt.
KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 10 Chrti. .
Sekce 1 Dlouhosrstí chrti a chrti s praporci.
Bez pracovních zkoušek.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Saluki se liší co do typu a tato variabilita je žádoucí a typická pro plemeno. Důvodem této variability je zvláštní místo, které saluki zaujímají v arabských tradicích a ohromná velikost Středního východu, kde se saluki používají již tisíce let jako lovečtí psi. Původně choval každý kmen saluki nejvhodnější k lovu určité zvěře na území, které kmen obýval, ale podle tradic Středního východu se saluki neprodávaly ani nekupovaly, ale byly darovány jako čestný dar. V důsledku toho pocházeli psi darovaní Evropanům a přivezení do Evropy z širokého spektra různých terénů a klimatických podmínek a podle toho byli také odlišní. Britský standard z roku 1923 byl prvním oficiálním evropským standardem plemena saluki a byl sepsán tak, aby pokrýval všechny tyto původní typy saluki.
CELKOVÝ VZHLED: Celkový vzhled psů tohoto plemena musí půspobit dojmem elegance a harmonice a také velké rychlosti a vytrbvalosti spojené se silou a činorodostí.
Hladkosrstá varieta: ve všech bodech shodná s dlouhosrstou varietou jen s tím rozdílem, že srst je bez praporců.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
• Délka trupu (od vrcholku plecí až po vrchol sedací kosti) zhruba odpovídá kohoutkové výšce, třebaže psi často působí dojmem, že jsou delší, než ve skutečnosti opravdu jsou.
CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Rezervovaný k cizím osobám, ale není nervózní ani agresivní. Důstojný, inteligentní a nezávislý.
HLAVA: Dlouhá, štíhlá, celkově působící dojmem elegance.
LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Přiměřeně široká mezi ušima, ale není klenutá.
Stop: Není výrazný.
OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: Černá nebo játrově hnědá.
Čelisti / zuby: Zuby a čelisti jsou silné, s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem.
Oči: Tmavé až oříškově hnědé, jasné, velké a oválné, ale ne vystupující. Výraz musí být důstojný a mírný s věrnýma očima hledícíma do dálky.
Uši: Dlouhé a pokryté dlouhou hedvábnou srstí. Nasazeny vysoko, pohyblivé, visící těsně u hlavy.
KRK: Dlouhý, ohebný, dobře osvalený.
TRUP:
Hřbet: Poměrně široký.
Bedra: Mírně klenutá a dobře osvalená.
Záď: Široce od sebe posazené kyčelní kosti.
Hrudník: Hluboký, dlouhý a přiměřeně štíhlý. Žebra nejsou sudovitě klenutá ani plochá.
Dolní linie: Dobře vtažená.
OCAS: Dlouhý, nízko nasazený a nesený v přirozeném oblouku, s dobrými praporci na spodní straně, s dlouhou hedvábnou srstí, která však není huňatá.
U dospělých psů není nesen nad horní linií s výjimkou případů, kdy si pes hraje. Špička dosahuje nejméně k vrcholku hlezna (pata).
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Plece: dobře šikmo dozadu uložené, dobře osvalené, ale ne těžkopádné.
Nadloktí: Zhruba stejné délky jako lopatka a spojené s lopatkou v dobrém úhlu.
Předloktí: Dlouhé a rovné od loktu po zápěstí.
Nadprstí: Silné a pružné, mírně skloněné.
Přední tlapky: Tlapky střední délky, prsty dlouhé a dobře klenuté, ne rozevřené, ale současně ne kočičí. Tlapky jsou silné a současně pružné. Mezi prsty osrstěné.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné, vyzařující sílu ve cvalu i skoku.
Stehna a lýtka: Dobře vyvinutá.
Kolena: Středně zaúhlená.
Hlezna: Nízko postavená.
Zadní tlapky: Podobají se předním tlapkám.
CHODY / POHYB: Hladký, pružný a plynulý klus bez námahy. Lehký, vysoký, vykazující velký dosah vpředu a odpovídající posun zezadu, ne však povznesený ani těžkopádný.
OSRSTĚNÍ:
SRST: Hladká a měkká srst hedvábné textury, s praporci na končetinách a na zadní straně stehen. Dospělí psi mohou mít bohatší osrstění na hrdle, štěňata mají měkké, mírně delší osrstění na stehnech a plecích. Hladkosrstá varieta nemá žádné praporce.
BARVA: Každá barva a barevná kombinace je přípustná. Žíhání je nežádoucí.
VELIKOST:
Výška v kohoutku: Psi v průměru 58 – 71 cm (23 – 28 palců); feny přiměřeně méně.
VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
SALUKI
Zpracovala paní Karin Hedberg (Švédsko), paní Ute Lennartz (Německo), Dr. Alain Campagne (Francie), pan Terry Thorn (Velkán Británie), Raymond Triquet jako prezident komise F.C.I. pro standardy.
ZEMĚ PŮVODU: Střední východ / patronát FUNKCI.
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.10.2000.
VYUŽITÍ: Lovecký a coursingový chrt.
KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 10 Chrti. .
Sekce 1 Dlouhosrstí chrti a chrti s praporci.
Bez pracovních zkoušek.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Saluki se liší co do typu a tato variabilita je žádoucí a typická pro plemeno. Důvodem této variability je zvláštní místo, které saluki zaujímají v arabských tradicích a ohromná velikost Středního východu, kde se saluki používají již tisíce let jako lovečtí psi. Původně choval každý kmen saluki nejvhodnější k lovu určité zvěře na území, které kmen obýval, ale podle tradic Středního východu se saluki neprodávaly ani nekupovaly, ale byly darovány jako čestný dar. V důsledku toho pocházeli psi darovaní Evropanům a přivezení do Evropy z širokého spektra různých terénů a klimatických podmínek a podle toho byli také odlišní. Britský standard z roku 1923 byl prvním oficiálním evropským standardem plemena saluki a byl sepsán tak, aby pokrýval všechny tyto původní typy saluki.
CELKOVÝ VZHLED: Celkový vzhled psů tohoto plemena musí půspobit dojmem elegance a harmonice a také velké rychlosti a vytrbvalosti spojené se silou a činorodostí.
Hladkosrstá varieta: ve všech bodech shodná s dlouhosrstou varietou jen s tím rozdílem, že srst je bez praporců.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
• Délka trupu (od vrcholku plecí až po vrchol sedací kosti) zhruba odpovídá kohoutkové výšce, třebaže psi často působí dojmem, že jsou delší, než ve skutečnosti opravdu jsou.
CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Rezervovaný k cizím osobám, ale není nervózní ani agresivní. Důstojný, inteligentní a nezávislý.
HLAVA: Dlouhá, štíhlá, celkově působící dojmem elegance.
LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Přiměřeně široká mezi ušima, ale není klenutá.
Stop: Není výrazný.
OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: Černá nebo játrově hnědá.
Čelisti / zuby: Zuby a čelisti jsou silné, s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem.
Oči: Tmavé až oříškově hnědé, jasné, velké a oválné, ale ne vystupující. Výraz musí být důstojný a mírný s věrnýma očima hledícíma do dálky.
Uši: Dlouhé a pokryté dlouhou hedvábnou srstí. Nasazeny vysoko, pohyblivé, visící těsně u hlavy.
KRK: Dlouhý, ohebný, dobře osvalený.
TRUP:
Hřbet: Poměrně široký.
Bedra: Mírně klenutá a dobře osvalená.
Záď: Široce od sebe posazené kyčelní kosti.
Hrudník: Hluboký, dlouhý a přiměřeně štíhlý. Žebra nejsou sudovitě klenutá ani plochá.
Dolní linie: Dobře vtažená.
OCAS: Dlouhý, nízko nasazený a nesený v přirozeném oblouku, s dobrými praporci na spodní straně, s dlouhou hedvábnou srstí, která však není huňatá.
U dospělých psů není nesen nad horní linií s výjimkou případů, kdy si pes hraje. Špička dosahuje nejméně k vrcholku hlezna (pata).
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Plece: dobře šikmo dozadu uložené, dobře osvalené, ale ne těžkopádné.
Nadloktí: Zhruba stejné délky jako lopatka a spojené s lopatkou v dobrém úhlu.
Předloktí: Dlouhé a rovné od loktu po zápěstí.
Nadprstí: Silné a pružné, mírně skloněné.
Přední tlapky: Tlapky střední délky, prsty dlouhé a dobře klenuté, ne rozevřené, ale současně ne kočičí. Tlapky jsou silné a současně pružné. Mezi prsty osrstěné.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné, vyzařující sílu ve cvalu i skoku.
Stehna a lýtka: Dobře vyvinutá.
Kolena: Středně zaúhlená.
Hlezna: Nízko postavená.
Zadní tlapky: Podobají se předním tlapkám.
CHODY / POHYB: Hladký, pružný a plynulý klus bez námahy. Lehký, vysoký, vykazující velký dosah vpředu a odpovídající posun zezadu, ne však povznesený ani těžkopádný.
OSRSTĚNÍ:
SRST: Hladká a měkká srst hedvábné textury, s praporci na končetinách a na zadní straně stehen. Dospělí psi mohou mít bohatší osrstění na hrdle, štěňata mají měkké, mírně delší osrstění na stehnech a plecích. Hladkosrstá varieta nemá žádné praporce.
BARVA: Každá barva a barevná kombinace je přípustná. Žíhání je nežádoucí.
VELIKOST:
Výška v kohoutku: Psi v průměru 58 – 71 cm (23 – 28 palců); feny přiměřeně méně.
VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.