WWW.VYBERPSA.CZ – VYBER SI SPRÁVNÉHO PSA
English version

Šiba inu

Šiba
Šiba inu. Zdroj: Wikipedia Autor: Yozakura

Nejmenší japonský špic a národní poklad. To je šiba inu.
Odvážný, mrštný a nepříliš hlučný pes, který je vhodný i do rodiny. A to přesto, že byla původně chovaná jako pomocník k lovu jelenů a dokonce i medvědů.
S vycvičitelností je to poněkud horší, je pro ni typická spíše samostatnost.
To je na druhou stranu její výhoda, nepotřebuje kolem sebe neustále společnost. Není uštěkaná, přesto ohlídá co ji bude svěřeno. Při chovu v bytě oceníte její čistotnost.
Nesnáší se dobře s ostatními psy a zvířaty, na to je to příliš velká osobnost. Je potřeba s touto vlastností počítat.
Potřebuje tolerantního pána, který bude chápat její záhadnou povahu.


F.C.I.-Standard č. 257 / 16.06.1999 / GB

SHIBA-INU (Shiba)

ZEMĚ PŮVODU: Japonsko

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 15.06.1992

POUŽITÍ: Lovecký pes pro lov ptáků a malých zvířat. Společenský pes.

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena
Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena
Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: shiba-inu je původním japonským plemenem již od dávných dob. Slovo „shiba“ znamená „malý“, „malý pes“. Původním areálem shiby byly hornaté oblasti proti Japonskému moři a shiba byla užívána jako lovecký pes pro lov malých zvířat a ptáků. V plemeni se projevovaly malé rozdíly podle jednotlivých oblastí, kde byly shiby chovány. Když byli v období let 1868-1912 dováženi z Anglie angličtí setři a pointři, lov se stal v Japonsku sportem a křížení těchto anglických plemen se shibami bylo obvyklé. Čistokrevné shiby začaly být vzácné, takže v letech 1912-1926 se čistokrevné shiby omezené jen na tyto oblasti téměř přestaly vyskytovat. Lovci a další zainteresované osoby se o záchranu čistokrevných shib začali zajímat kolem roku 1928, a záchrana omezeného počtu čistých krevních linií tak začala. Standard plemene byl unifikován v roce 1934. V roce 1937 byla shiba prohlášena za „národní památku“, a poté bylo plemeno chováno a šlechtěno až do podoby vynikajícího plemene, jak jej známe dnes.

CELKOVÝ VZHLED: malý pes, dobře vyvážený, s dobrou kostrou a dobře vyvinutým osvalením. Silná konstituce. Pohyb rychlý, volný a krásný.

DŮLEŽITÉ POMĚRY: poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 11.

POVAHA / TEMPERAMENT: věrný, učenlivý, rozumný, velmi pozorný.

HLAVA:

MOZKOVNA:
Lebka: široké čelo.
Stop: dobře patrný, se slabou rýhou.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: žádoucí je černá barva nosní houby. Nosní hřbet je rovný.
Tlama: středně silná, zužující se.
Pysky: těsně přiléhající.
Čelisti/Zuby: silné zuby, nůžkový skus.
Líce: dobře vyvinuté.
Oči: poměrně malé, trojúhelníkové, tmavě hnědé. Vnější koutky očí jsou lehce zvednuté.
Uši: poměrně malé, trojúhelníkové, maličko nakloněné vpřed, pevně vztyčené.

KRK: silný, mohutnější, v dobré rovnováze s hlavou i tělem.

TRUP:
Hřbet: rovný a silný.
Bedra: široká a osvalená.
Hrudník: hluboký, žebra středně vyklenutá.
Spodní linie: dobře vtažené břicho.

OCAS: vysoko nasazený, silný, nesen silně zatočený nebo v srpovitém oblouku nad hřbetem. Pokud je natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY: při pohledu zpředu jsou hrudní končetiny rovné.
Rameno: ramenní lopatka mírně strmá
Loket: těsně přiléhající k trupu.

PÁNEVNÍ KONČETINY:
Stehna: dlouhá.
Bérce: krátké, ale dobře vyvinuté.
Hlezna: silná a pevná.

TLAPKY: prsty těsně uzavřené a dobře klenuté. Polštářky tvrdé a pružné. Drápky tvrdé a žádoucí je tmavá barva.

POHYB: lehký a čilý.

OSRSTĚNÍ:

SRST: krycí srst je hrubá a rovná, podsada měkká a hustá. Srst na ocasu je maličko delší a odstávající.

BARVA: červená, černá s pálením, sezamová, černě sezamová, červeně sezamová.
Popis sezamové barvy:
- sezamová: rovnoměrná směs bílých a černých chlupů.
- černě sezamová: více černých než bílých chlupů.
- červeně sezamová: základní barvou srsti je červená, je smíchána s černými chlupy.
Všechny výše zmíněné barevné rázy musí mít „urajiro“.
Urajiro: bělavá srst na stranách tlamy a na lících, na spodní straně čelisti a krku, na hrudníku a břichu, na spodní straně ocasu a na vnitřní straně končetin.

VÝŠKA:
Výška v kohoutku: Psi: 40 cm.
Feny: 37 cm.
Tolerance ± 1,5 cm.

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ.
- předkus nebo podkus.
- chybí více zubů.
- plachost.

VYLUČUJÍCÍ VADY:
- uši nejsou vztyčené.
- svěšený ocas nebo krátký ocas.

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.