Velký vendéeský hrubosrstý honič. Zdroj: Wikipedia Autor: Canarian. Obrázek je pod licencí Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported license.
Velký vendéeský hrubosrstý honič je učenlivý, ochotný a vášnivě lovící pes. Potřebuje prostor a dostatek pohybu: nedoporučuje se aby žil v bytě nebo ve městě. Má vyrovnanou povahu, ale výcvik je třeba provádět od útlého věku, protože je považován za obtížný vzhledem k jeho sklonu samostatně se projevovat, přivolání je třeba se naučit velmi brzy.
Velký vendéeský hrubosrstý honič je lovecký pes pro lov velké zvěře. Je to vytrvalý pes v poli, horlivý a inteligentní, s dobrým čichem a krásným, silným hlasem. Dříve se používal k lovu vlků a nyní se používá k lovu divokých prasat.
Velký vendéský griffon (Grand Griffon Vendéen)
Standard F.C.I. č. 282/18.02.2000/ F
Překlad z francouzštiny: Helena Dvořáková
Původ: Francie
Použití: honič používaný při lovu se střelnou zbraní, někdy na štvanice, na velkou zvěř – jelena, srnčí, černou, lišku, obvykle ve smečce, někdy individuelně jako stopař.
Datum zveřejnění platného standardu: 09.01.1999
Klasifikace F.C.I. skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná
sekce 1.1 velcí honiči
s pracovní zkouškou.
Krátký výtah z historie:
Původně existoval jenom tento velký vendéský griffon. Byl varietou hladkosrstých vendéských honičů, kteří pocházeli z greffierů či z bílých královských honičů. Nesmíme ovšem opomenout také plavé bretaňské griffony, jejichž krev kolovala v žilách greffierů. Také „šedí Sv. Ludvíka“ a griffoni z Bresse, potomci starobylých galských segugiů měli podíl na formování velkého griffona.
Celkový vzhled:
Pes starobylého původu, francouzského typu, vnímavý a rozhodný, vznešený jak svojí tělesnou stavbou, tak i způsobem pohybu. Má vyvážené proporce, je silný, nikoli však hrubý.
Použití/Povaha:
Použití: má jemný nos, vyniká krásným hlasem; na stopě proniká i křovinatým terénem, pracuje na
velké rozloze;
Povaha: je mírná, ale osobitý a vášnivý lovec, potřebuje být správně veden;
Hlava:
Mozková část:
Mozkovna: při pohledu zepředu je dost klenutá, úzká.
Stop: velmi mírný
Obličejová část:
Nos: velký, černý, s výjimkou jedinců bílooranžových, u kterých se toleruje hnědý, nozdry dobře
otevřené.
Čenichová partie: je stejně dlouhá jako mozkovna, silná, nosní hřbet je rovný nebo velmi mírně
klenutý;
Pysky: jsou dobře vyvinuté, překrývají zcela spodní čelist a dávají čenichu hranatý tvar. Pysky jsou
porostlé pěkným vousem.
Čelisti/Zuby: mají nůžkový skus; řezáky jsou dobře postavené v čelistech.
Oči: jsou tmavé, velké a živého pohledu, obočí je výrazné, ale nezakrývá oči. Spojivky nesmí být
vidět;
Uši: typické pro francouzského honiče, pružné, úzké a jemné, pokryté dlouhou srstí, zakončené ve tvaru protáhlého oválu. Stáčejí se směrem dovnitř. Jsou nízko zavěšené, pod linií očí, a přesahují konec nosu;
Krk: je elegantní, bez laloku;
Tělo:
Hřbet: silný, rovný nebo velmi mírně se zvyšující směrem k zádi.
Bedra: svalnatá.
Hrudník: není příliš široký, zato dost hluboký, dosahující do úrovně lokte;
Žebra: jsou středně klenutá, dlouhá.
Slabiny: jsou spíše vtažené, ale dobře vyplněné.
Ocas: je nasazený dost vysoko, nesený šavlovitě, ne srpovitě, silný u kořene, ke špičce se zeslabuje. Je dost dlouhý.
Končetiny:
Hrudní končetiny:
Celkový pohled: přední nohy jsou silné;
Lopatky: dlouhé, suché, šikmě uložené.
Lokty: přiléhající k tělu.
Předloktí: se silnými kostmi, rovné;
Pánevní končetiny:
Celkový pohled: zadní nohy jsou silné;
Kyčle: kyčelní výstupky jsou zřetelné.
Stehna: dlouhá a svalnatá.
Hlezna: široká, rovná, při pohledu zezadu nesmí být ani vybočená, ani vbočená, při pohledu z profilu středně zaúhlená;
Tlapky: nejsou moc velké, polštářky tvrdé, prsty klenuté a sevřené, drápy silné. Dobrá pigmentace polštářků a drápů je žádoucí;
Pohyb: pružný a vyrovnaný, aktivní;
Kůže: není příliš slabá, je pružná, často je mramorovaná u trikolorních jedinců. Netvoří lalok.
Zevnějšek:
Srst: je dlouhá, ne však přehnaně, často chundelatá, ale drsná, to značí hrubá a tvrdá. Podsada je uzavřená. Břicho a vnitřní strana stehen nesmí být lysé. Obočí je výrazné, ale nesmí zakrývat oči.
Zbarvení: černé s bílým stříkáním (černý bělouš); černé s pálením; černé s pískovými znaky; plavé s bílým stříkáním (oranžový bělouš); plavé s černým sedlem a bílým stříkáním (trikolor); plavé s uhlováním (černé konce chlupů); pískové s uhlováním a bílým stříkáním; pískové s uhlováním; Tradiční pojmenování: zbarvení zaječí, vlčí, jezevčí, divočáka;
Výška: kohoutková výška: psi: 62 – 68 cm
feny: 60 – 65 cm
s tolerancí +/- 1 cm;
Chyby:
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Hlava:
• příliš krátká
• plochá mozkovna
• krátká čenichová partie
• depigmentace nosu, pysků nebo očních víček
• klešťový skus
• světlé oko
• uši nasazené vysoko, krátké, nedostatečně stočené, nebo málo osrstěné
Tělo:
• slabá substance
• příliš hrubý (málo elegantní) jedinec
• hřbetní linie měkká
• sražená záď
Ocas:
• ocas vytočený do strany
Končetiny:
• se slabou kostrou
• příliš strmé úhlení
• úzký postoj hlezen
• křivé (rachitické) kotníky
Srst:
• nedostatečně hrubá, jemná srst
Povaha:
• nedůvěřivý jedinec
Vylučující vady:
• jedinec bázlivý nebo agresivní
• netypický jedinec
• předkus nebo podkus
• nestejná barva duhovky, různě zbarvené oči
• kýlovitý hrudník
• křivý ocas
• srst se strukturou vlny
• zbarvení jednobarevné bílé nebo černé
• rozsáhlá depigmentace
• výška mimo hranice, stanovené standardem
• Viditelné invalidní postižení. Anatomické vady
Psi s evidentními poruchami psychického stavu nebo chování budou vyloučeni.
N.B.: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Standard F.C.I. č. 282/18.02.2000/ F
Překlad z francouzštiny: Helena Dvořáková
Původ: Francie
Použití: honič používaný při lovu se střelnou zbraní, někdy na štvanice, na velkou zvěř – jelena, srnčí, černou, lišku, obvykle ve smečce, někdy individuelně jako stopař.
Datum zveřejnění platného standardu: 09.01.1999
Klasifikace F.C.I. skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná
sekce 1.1 velcí honiči
s pracovní zkouškou.
Krátký výtah z historie:
Původně existoval jenom tento velký vendéský griffon. Byl varietou hladkosrstých vendéských honičů, kteří pocházeli z greffierů či z bílých královských honičů. Nesmíme ovšem opomenout také plavé bretaňské griffony, jejichž krev kolovala v žilách greffierů. Také „šedí Sv. Ludvíka“ a griffoni z Bresse, potomci starobylých galských segugiů měli podíl na formování velkého griffona.
Celkový vzhled:
Pes starobylého původu, francouzského typu, vnímavý a rozhodný, vznešený jak svojí tělesnou stavbou, tak i způsobem pohybu. Má vyvážené proporce, je silný, nikoli však hrubý.
Použití/Povaha:
Použití: má jemný nos, vyniká krásným hlasem; na stopě proniká i křovinatým terénem, pracuje na
velké rozloze;
Povaha: je mírná, ale osobitý a vášnivý lovec, potřebuje být správně veden;
Hlava:
Mozková část:
Mozkovna: při pohledu zepředu je dost klenutá, úzká.
Stop: velmi mírný
Obličejová část:
Nos: velký, černý, s výjimkou jedinců bílooranžových, u kterých se toleruje hnědý, nozdry dobře
otevřené.
Čenichová partie: je stejně dlouhá jako mozkovna, silná, nosní hřbet je rovný nebo velmi mírně
klenutý;
Pysky: jsou dobře vyvinuté, překrývají zcela spodní čelist a dávají čenichu hranatý tvar. Pysky jsou
porostlé pěkným vousem.
Čelisti/Zuby: mají nůžkový skus; řezáky jsou dobře postavené v čelistech.
Oči: jsou tmavé, velké a živého pohledu, obočí je výrazné, ale nezakrývá oči. Spojivky nesmí být
vidět;
Uši: typické pro francouzského honiče, pružné, úzké a jemné, pokryté dlouhou srstí, zakončené ve tvaru protáhlého oválu. Stáčejí se směrem dovnitř. Jsou nízko zavěšené, pod linií očí, a přesahují konec nosu;
Krk: je elegantní, bez laloku;
Tělo:
Hřbet: silný, rovný nebo velmi mírně se zvyšující směrem k zádi.
Bedra: svalnatá.
Hrudník: není příliš široký, zato dost hluboký, dosahující do úrovně lokte;
Žebra: jsou středně klenutá, dlouhá.
Slabiny: jsou spíše vtažené, ale dobře vyplněné.
Ocas: je nasazený dost vysoko, nesený šavlovitě, ne srpovitě, silný u kořene, ke špičce se zeslabuje. Je dost dlouhý.
Končetiny:
Hrudní končetiny:
Celkový pohled: přední nohy jsou silné;
Lopatky: dlouhé, suché, šikmě uložené.
Lokty: přiléhající k tělu.
Předloktí: se silnými kostmi, rovné;
Pánevní končetiny:
Celkový pohled: zadní nohy jsou silné;
Kyčle: kyčelní výstupky jsou zřetelné.
Stehna: dlouhá a svalnatá.
Hlezna: široká, rovná, při pohledu zezadu nesmí být ani vybočená, ani vbočená, při pohledu z profilu středně zaúhlená;
Tlapky: nejsou moc velké, polštářky tvrdé, prsty klenuté a sevřené, drápy silné. Dobrá pigmentace polštářků a drápů je žádoucí;
Pohyb: pružný a vyrovnaný, aktivní;
Kůže: není příliš slabá, je pružná, často je mramorovaná u trikolorních jedinců. Netvoří lalok.
Zevnějšek:
Srst: je dlouhá, ne však přehnaně, často chundelatá, ale drsná, to značí hrubá a tvrdá. Podsada je uzavřená. Břicho a vnitřní strana stehen nesmí být lysé. Obočí je výrazné, ale nesmí zakrývat oči.
Zbarvení: černé s bílým stříkáním (černý bělouš); černé s pálením; černé s pískovými znaky; plavé s bílým stříkáním (oranžový bělouš); plavé s černým sedlem a bílým stříkáním (trikolor); plavé s uhlováním (černé konce chlupů); pískové s uhlováním a bílým stříkáním; pískové s uhlováním; Tradiční pojmenování: zbarvení zaječí, vlčí, jezevčí, divočáka;
Výška: kohoutková výška: psi: 62 – 68 cm
feny: 60 – 65 cm
s tolerancí +/- 1 cm;
Chyby:
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Hlava:
• příliš krátká
• plochá mozkovna
• krátká čenichová partie
• depigmentace nosu, pysků nebo očních víček
• klešťový skus
• světlé oko
• uši nasazené vysoko, krátké, nedostatečně stočené, nebo málo osrstěné
Tělo:
• slabá substance
• příliš hrubý (málo elegantní) jedinec
• hřbetní linie měkká
• sražená záď
Ocas:
• ocas vytočený do strany
Končetiny:
• se slabou kostrou
• příliš strmé úhlení
• úzký postoj hlezen
• křivé (rachitické) kotníky
Srst:
• nedostatečně hrubá, jemná srst
Povaha:
• nedůvěřivý jedinec
Vylučující vady:
• jedinec bázlivý nebo agresivní
• netypický jedinec
• předkus nebo podkus
• nestejná barva duhovky, různě zbarvené oči
• kýlovitý hrudník
• křivý ocas
• srst se strukturou vlny
• zbarvení jednobarevné bílé nebo černé
• rozsáhlá depigmentace
• výška mimo hranice, stanovené standardem
• Viditelné invalidní postižení. Anatomické vady
Psi s evidentními poruchami psychického stavu nebo chování budou vyloučeni.
N.B.: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.