WWW.VYBERPSA.CZ – VYBER SI SPRÁVNÉHO PSA
English version

Wetterhoun - Fríský vodní pes

Wetterhoun
Wetterhoun. Zdroj: Wikipedia Autor: Pleple2000

Historie tohoto plemene má své tajemství. Pochází z severního Nizozemí, konkrétně z oblasti Fríska, kde sloužil jako lovecký pes specializovaný na lov vyder. Pravděpodobně plnil i roli hlídače hospodářství a domu.

Generace wetterhouna byly původně chovány jako pracovní psi, bez přílišného důrazu na čistokrevnost. Před druhou světovou válkou se ocitli na pokraji vyhynutí, ale až v roce 1947 Nizozemská asociace plemen stabijhoun a wetterhoun začala jejich obnovu. FCI definitivně uznala toto plemeno až v roce 1959.

Wetterhoun je vzácné plemeno mimo svou domovinu a v České republice se téměř nevyskytuje.

Povaha tohoto plemene se vymyká ostatním plemenům osmé skupiny FCI. Je velmi dobrým hlídačem, ostražitý a vůči cizím lidem rezervovaný. V rámci rodiny je přátelský, ale nevyžaduje příliš úzký kontakt. Bývá označován jako "pes jednoho pána".

Výcvik wetterhouna vyžaduje klidnou důslednost a vzájemný respekt. Je samostatný a svéhlavý, což vyžaduje specifický přístup.

Při krmení je důležité volit kvalitní potravu. Preferujete-li domácí přípravu, mějte na paměti dostatek znalostí a času.

Srst wetterhouna je hustá a kadeřavá. Pravidelné vyčesávání je vhodné, zejména u uší, kde je nutné zabránit zarůstání zvukovodu chlupy.

Zdravotní problémy jsou u wetterhouna relativně málo časté, ale mohou zahrnovat dysplazii kloubů, oční problémy a kardiologické potíže, zejména u starších jedinců.


FRÍSKÝ VODNÍ PES (Wetterhoun)

Standard FCI č. 221 /05.02.1999/F

Překlad do francouzštiny: Prof. R.Triquet

Překlad z francouzštiny: Helena Dvořáková

Původ: Nizozemí

Datum zveřejnění platného standardu: 30.05.1989

Použití: pes k lovu vyder

Klasifikace FCI: Skupina 8 psi přinašeči zvěře, lovečtí slidiči a
vodní psi
Sekce 3 vodní psi
S pracovní zkouškou;

Celkový vzhled: je to lovecký pes, který byl v minulosti používán k lovu vyder, je dobře
proporcionalizovaný, silný, aniž by byl těžkopádný nebo hrubý. Má kvadratický
tělesný rámec, je sporý. Kůži má přiléhavou, netvoří ani vrásky, ani lalok na krku. Pysky jsou suché, ne spuštěné.

Použití/Povaha: je to klidný pes s povahou poněkud tvrdohlavou, který se k cizím lidem
chová rezervovaně, je ideální na hlídání.

Hlava: suchá, správných proporcí vzhledem k tělu, silná a mohutná.
Část mozková:
Mozkovna: je mírně klenutá, působí dojmem, že je širší, než dlouhá, v oblasti přechodu do
lící je zaoblená. Mozkovna a čenichová partie jsou stejně dlouhé.
Stop: pozvolný, nepříliš výrazný.

Část obličejová:
Nosní houba: je široká, bez rozštěpu. U jedinců s černým zbarvením je černá, u hnědých
hnědá. Nozdry jsou široce otevřené.
Čenichová partie: směrem k nosu se postupně zeštíhluje, aniž by ovšem dělala dojem, že
je špičatá; má tvar komolého kuželu. Nosní hřbet je široký a rovný. Při pohledu
z profilu není ani vyklenutý, ani proláklý.
Pysky: jsou těsně přiléhající, nikdy ne volné.
Čelisti/Zuby: zuby jsou silné, mají nůžkový skus.
Líce: svalstvo je mírně vyvinuté.
Oči: jsou středně velké, oválné, s dobře přiléhajícími víčky, spojivky nemají být vidět. Jsou
uložené mírně šikmo, což jim dodává poněkud krutý výraz. Nejsou ani příliš
vystouplé, ani vpadlé. Mají tmavě hnědou barvu u jedinců černých, hnědou u hnědých. Dravčí oko je vylučující.
Uši: jsou zavěšené dost nízko. Ušní boltec není příliš velký, což umožňuje jeho nesení
naplocho podle hlavy, nestáčí se vývrtkovitě. Příliš velké ucho, které se nepřehýbá
hned v místě zavěšení, ale níže, což má za následek, že nepřiléhá naplocho k hlavě, je nežádoucí. Ucho je střední délky a má tvar zednické lžíce. Osrstění ucha je charakteristické pro plemeno; je kudrnaté, dlouhé v místě zavěšení ucha a směrem ke špičce se zkracuje, takže v poslední třetině je již boltec pokrytý krátkou srstí.

Krk: je krátký a silný, pokračuje v linii hřbetu, se kterou svírá velmi otevřený úhel. Hlava je
normálně nesená nízko. Krk je mírně klenutý, bez laloku.

Tělo: je velmi silné.
Hřbet: je krátký a rovný.
Bedra: silná.
Záď: jen velmi mírně spáditá.
Hrudník: široký při pohledu zepředu. Je širší než hluboký, neboť poslední páry žeber jsou
uloženy velmi široce. Oblá sternální partie nedosahuje níže, než k lokti. Žebra jsou
dobře klenutá a dobře vyvinutá.
Spodní linie a břicho: jen mírně se zvedající.

Ocas: je dlouhý a zatočený, nesený na zádech nebo na boční straně zádi.

Končetiny:
Hrudní končetiny:
Lopatka: lopatková kost dobře přiléhá, je šikmo uložená a svírá správný úhel.
Předloktí: silné a rovné.
Metakarpální kloub: postaven rovně, nikdy šikmo.
Přední tlapky: kulaté, s dobře vyvinutými polštářky.

Pánevní končetiny: jsou silné, dobře úhlené ve všech partiích.
Bérce: nejsou dlouhé.
Hlezna: umístěná nízko.
Metatarzální kloub: krátký.
Zadní tlapky: kulaté, s dobře vyvinutými polštářky.

Zevnějšek:
Srst: s výjimkou hlavy a nohou je celé tělo pokryté srstí, která tvoří husté kroužky. Tyto
kroužky jsou tvořeny tvrdou, hustou uzavřenou srstí. Jsou-li tyto kudrny příliš řídké anebo je srst příliš jemná, dělající dojem vlny, je to pokládáno za hrubou chybu. Srst musí být dosti tvrdá a mastná na omak.
Zbarvení: Jednobarevný černý nebo hnědý, anebo černá či hnědá s bílými plotnami. Je
přípustné, aby byla bílá srst promísená srstí druhé barvy, anebo stříkaná.

Výška:
Ideální výška: psi: 59 cm
feny: 55 cm

Chyby: všechny odchylky od znění tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Všichni jedinci, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.

NB : Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.