Blueberry od Křemílka, fenka. Chovatelská stanice: Od Křemílka
Finský laphund neboli lapinkoira je pes vyšlechtěný a používaný původně ve Finsku k pasení a hlídání stád sobů.
A jak už to u psů, kteří měli na starosti stáda, bývá, je to pes inteligentní, samostatný, přátelský k lidem, zvířatům i jiným psům a téměř postrádající lovecký pud.
Pro svou milou, přátelskou a nekonfliktní povahu je to výborný společník vhodný i k dětem.
Má rád sníh a zimu a je velice otužilý, jak je zřejmé už z míst jeho původu.
Mimo skandinávii je velice vzácný, a to je škoda, protože pes podobných vlastností je skvělým parťákem každé činorodé lidské smečky.
FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 189 / 12.03.1999 / GB
FINSKÝ LAPONSKÝ PES (LAPINKOIRA)
(Suomenlapinkoira)
ZEMĚ PŮVODU: Finsko
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 12.03.1999
POUŽITÍ: původně ovčácký a hlídací pes, užívaný chovateli sobů. V současné době je však oblíbený jako společenský pes.
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena
Sekce 3 severští pastevečtí a ovčáčtí psi
Bez zkoušky z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: po staletí užívali Laponci psy stejného typu jako je finský laponský pes jako hlídače sobích stád v severských zemích a v severních oblastech Ruska. První standard laponského ovčáka byl vytvořen Finským kynologickým klubem v roce 1945. V roce 1967 byl název plemene změněn na „laponský pes“. V 70. letech se typ a vzhled plemene ustálil a standard byl několikrát upřesněn. Plemeno bylo znovu přejmenováno v roce 1993 na „finského laponského psa“. Plemenný typ se během krátké doby upevnil a v současné době je plemeno velmi oblíbené jako společenský a domácí pes v celém Finsku.
CELKOVÝ VZHLED: menší než střední pes, stavba těla je s ohledem na velikost silná, mírně delší než kohoutková výška. Pes s dlouhou a silnou srstí a vztyčenýma ušima.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: hloubka těla je o trochu menší než polovina kohoutkové výšky. Tlama je mírně kratší než lebka. Délka lebky je o něco větší než její šířka, její hloubka je stejná jako šířka.
POVAHA / TEMPERAMENT: horlivý, odvážný, klidný a učenlivý. Přátelský a věrný.
HLAVA: v celkovém obrysu silná, poměrně široká.
MOZKOVNA:
Lebka: široká, mírně konvexní. Čelo je poměrně klenuté. Čelní vráska jasně patrná.
Stop: jasně patrný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: nejlépe černá, ale harmonizující s barvou srsti.
Tlama: silná, široká a rovná; při pohledu shora a ze strany se rovnoměrně, ale jen mírně zužuje.
Pysky: těsně přiléhající.
Čelisti/Zuby: čelisti jsou silné. Nůžkový skus.
Líce: jařmové oblouky jsou jasně vyznačené.
Oči: tmavě hnědé barvy, harmonizující s barvou srsti; oválné. Výraz je měkký a přátelský.
Uši: středně velké, nesené vztyčené nebo polovztyčené, nasazené poměrně daleko od sebe, poměrně široké v bázi, trojúhelníkové a velmi pohyblivé.
KRK: středně dlouhý, silný a pokrytý bohatou srstí.
TRUP:
Kohoutek: osvalený a široký, jen mírně vyznačený.
Hřbet: silný a rovný.
Bedra: krátká a osvalená.
Záď: střední délky, dobře vyvinutá a jen maličko spáditá.
Hrudník: hluboký, poměrně dlouhý, dosahující téměř k loktům, ne příliš široký. Žebra jsou mírně klenutá; předhrudí jasně viditelné, ale ne příliš silné.
Spodní linie: břicho mírně vtažené.
OCAS: poměrně vysoko nasazený, střední délky, pokrytý bohatou a dlouhou srstí. Špička ocasu může být stočena do tvaru J. V pohybu je ocas stočený do oblouku nad hřbetem nebo k boku, v postoji může být svěšený.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: mohutné se silnou kostrou. Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné.
Rameno: mírně šikmé.
Nadloktí: stejně dlouhé jako ramenní lopatka. Úhel mezi ramenem a nadloktím je poměrně otevřený.
Loket: posazen o něco níže než spodní linie hrudního koše, směřuje přímo vzad.
Předloktí: poměrně silné, vertikální.
Zápěstí: ohebné.
Nadprstí: střední délky, mírně šikmé.
Přední tlapky: dobře klenuté, spíše oválné než kulaté, pokryté hustou srstí. Polštářky jsou pružné, na stranách pokryté hustou srstí.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: se silnou kostrou, mohutné, při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné. Zaúhlení je jasně, ale ne příliš silně vyznačené.
Stehna: střední délky, poměrně široká, s dobře vyvinutým osvalením.
Kolena: směřují dopředu, zaúhlení je poměrně jasně vyznačené.
Bérce: poměrně dlouhé a šlachovité.
Hlezenní kloub: poměrně nízko posazený; zaúhlení je jasně, ale ne příliš silně vyznačené.
Nadprstí: poměrně krátké, silné a vertikální
Zadní tlapky: jako přední tlapky. Paspárky jsou nežádoucí.
POHYB: očividně bez námahy. Snadno přechází z klusu do běhu, což je nejpřirozenější způsob pohybu. Nohy se pohybují paralelně. Při práci je pohyblivý a rychlý.
KŮŽE: po celém těle těsně přiléhající, bez vrásek.
OSRSTĚNÍ:
SRST: bohatá srst, především psi mají bohatou hřívu. Krycí srst je dlouhá, rovná a hrubá. Na hlavě a na přední straně končetin je srst kratší. Musí být podsada, která je měkká a hustá.
BARVA: povolené jsou všechny barvy. Základní barva musí dominovat. Barvy jiné než základní barva se mohou vyskytovat na hlavě, krku, hrudníku, spodní straně těla, na končetinách a ocasu.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku: Ideální velikost psů: 49 cm.
Ideální velikost fen: 44 cm.
Tolerance ±3 cm.
Typ je důležitější než výška.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- psi postrádající samčí typ a feny postrádající samičí typ.
- lehká hlava.
- nedostatečný stop.
- zavěšené uši.
- ocas trvale nesen pod linií hřbetu.
- přeúhlené nebo příliš strmě úhlené pánevní končetiny.
- chybějící podsada.
- ploše přiléhající srst.
- kadeřavá krycí srst.
- nejasná základní barva.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
- agresivita nebo přílišná plachost.
- podkus nebo předkus.
- zalomený ocas.
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 189 / 12.03.1999 / GB
FINSKÝ LAPONSKÝ PES (LAPINKOIRA)
(Suomenlapinkoira)
ZEMĚ PŮVODU: Finsko
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 12.03.1999
POUŽITÍ: původně ovčácký a hlídací pes, užívaný chovateli sobů. V současné době je však oblíbený jako společenský pes.
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena
Sekce 3 severští pastevečtí a ovčáčtí psi
Bez zkoušky z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: po staletí užívali Laponci psy stejného typu jako je finský laponský pes jako hlídače sobích stád v severských zemích a v severních oblastech Ruska. První standard laponského ovčáka byl vytvořen Finským kynologickým klubem v roce 1945. V roce 1967 byl název plemene změněn na „laponský pes“. V 70. letech se typ a vzhled plemene ustálil a standard byl několikrát upřesněn. Plemeno bylo znovu přejmenováno v roce 1993 na „finského laponského psa“. Plemenný typ se během krátké doby upevnil a v současné době je plemeno velmi oblíbené jako společenský a domácí pes v celém Finsku.
CELKOVÝ VZHLED: menší než střední pes, stavba těla je s ohledem na velikost silná, mírně delší než kohoutková výška. Pes s dlouhou a silnou srstí a vztyčenýma ušima.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: hloubka těla je o trochu menší než polovina kohoutkové výšky. Tlama je mírně kratší než lebka. Délka lebky je o něco větší než její šířka, její hloubka je stejná jako šířka.
POVAHA / TEMPERAMENT: horlivý, odvážný, klidný a učenlivý. Přátelský a věrný.
HLAVA: v celkovém obrysu silná, poměrně široká.
MOZKOVNA:
Lebka: široká, mírně konvexní. Čelo je poměrně klenuté. Čelní vráska jasně patrná.
Stop: jasně patrný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: nejlépe černá, ale harmonizující s barvou srsti.
Tlama: silná, široká a rovná; při pohledu shora a ze strany se rovnoměrně, ale jen mírně zužuje.
Pysky: těsně přiléhající.
Čelisti/Zuby: čelisti jsou silné. Nůžkový skus.
Líce: jařmové oblouky jsou jasně vyznačené.
Oči: tmavě hnědé barvy, harmonizující s barvou srsti; oválné. Výraz je měkký a přátelský.
Uši: středně velké, nesené vztyčené nebo polovztyčené, nasazené poměrně daleko od sebe, poměrně široké v bázi, trojúhelníkové a velmi pohyblivé.
KRK: středně dlouhý, silný a pokrytý bohatou srstí.
TRUP:
Kohoutek: osvalený a široký, jen mírně vyznačený.
Hřbet: silný a rovný.
Bedra: krátká a osvalená.
Záď: střední délky, dobře vyvinutá a jen maličko spáditá.
Hrudník: hluboký, poměrně dlouhý, dosahující téměř k loktům, ne příliš široký. Žebra jsou mírně klenutá; předhrudí jasně viditelné, ale ne příliš silné.
Spodní linie: břicho mírně vtažené.
OCAS: poměrně vysoko nasazený, střední délky, pokrytý bohatou a dlouhou srstí. Špička ocasu může být stočena do tvaru J. V pohybu je ocas stočený do oblouku nad hřbetem nebo k boku, v postoji může být svěšený.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: mohutné se silnou kostrou. Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné.
Rameno: mírně šikmé.
Nadloktí: stejně dlouhé jako ramenní lopatka. Úhel mezi ramenem a nadloktím je poměrně otevřený.
Loket: posazen o něco níže než spodní linie hrudního koše, směřuje přímo vzad.
Předloktí: poměrně silné, vertikální.
Zápěstí: ohebné.
Nadprstí: střední délky, mírně šikmé.
Přední tlapky: dobře klenuté, spíše oválné než kulaté, pokryté hustou srstí. Polštářky jsou pružné, na stranách pokryté hustou srstí.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: se silnou kostrou, mohutné, při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné. Zaúhlení je jasně, ale ne příliš silně vyznačené.
Stehna: střední délky, poměrně široká, s dobře vyvinutým osvalením.
Kolena: směřují dopředu, zaúhlení je poměrně jasně vyznačené.
Bérce: poměrně dlouhé a šlachovité.
Hlezenní kloub: poměrně nízko posazený; zaúhlení je jasně, ale ne příliš silně vyznačené.
Nadprstí: poměrně krátké, silné a vertikální
Zadní tlapky: jako přední tlapky. Paspárky jsou nežádoucí.
POHYB: očividně bez námahy. Snadno přechází z klusu do běhu, což je nejpřirozenější způsob pohybu. Nohy se pohybují paralelně. Při práci je pohyblivý a rychlý.
KŮŽE: po celém těle těsně přiléhající, bez vrásek.
OSRSTĚNÍ:
SRST: bohatá srst, především psi mají bohatou hřívu. Krycí srst je dlouhá, rovná a hrubá. Na hlavě a na přední straně končetin je srst kratší. Musí být podsada, která je měkká a hustá.
BARVA: povolené jsou všechny barvy. Základní barva musí dominovat. Barvy jiné než základní barva se mohou vyskytovat na hlavě, krku, hrudníku, spodní straně těla, na končetinách a ocasu.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku: Ideální velikost psů: 49 cm.
Ideální velikost fen: 44 cm.
Tolerance ±3 cm.
Typ je důležitější než výška.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- psi postrádající samčí typ a feny postrádající samičí typ.
- lehká hlava.
- nedostatečný stop.
- zavěšené uši.
- ocas trvale nesen pod linií hřbetu.
- přeúhlené nebo příliš strmě úhlené pánevní končetiny.
- chybějící podsada.
- ploše přiléhající srst.
- kadeřavá krycí srst.
- nejasná základní barva.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
- agresivita nebo přílišná plachost.
- podkus nebo předkus.
- zalomený ocas.
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.