Finský špic. Zdroj: Wikipedia. Autor: Muu-karhu
Finský špic je inteligentní, ostražitý a přátelský pes. Jsou dobře přizpůsobiví a mají sklony ke spolupráci s lidmi. Jsou také dobří strážci, avšak nejsou agresivní. Finský špic je obecně veselý, klidný a vyrovnaný pes.
Finský špic je aktivní pes a vyžaduje pravidelný pohyb a stimulaci. Je vhodný pro rodiny, které mohou poskytnout dostatek aktivity.
Finský špic je také vhodný jako společník a rodinný pes. Jsou loajální a přátelští ke své rodině a obvykle dobře vycházejí s dětmi a dalšími domácími zvířaty. Péče o srst zahrnuje pravidelné kartáčování a péči o hygienu, zejména v období línání srsti.
Bývá trochu tvrdohlavý a jedná se o skvělého hlídače.
F.C.I.-Standard č. 49 / 09.08.1999 / GB
FINSKÝ ŠPIC (Suomenpystykorva)
ZEMĚ PŮVODU: Finsko
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 12.03.1999
POUŽITÍ: Lovecký pes zejména využívaný k lovu lesní pernaté zvěře, malých šelem, vodního ptactva a losů. Nadšený lovec, spíše nezávislý, ale dobře spolupracující při lovu, kdy štěkáním označuje pozici zvěře.
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena
Sekce 2 severští lovečtí psi
Zkoušky z výkonu pouze v severských zemích (Norsku, Švédsku a Finsku).
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Původ finského špice je nejasný, nicméně je známo, že psi stejného typu byli využíváni po celém Finsku k lovu zvěře již před staletími. Původním záměrem bylo vyšlechtit psa, který by vyštěkával zvěř ze stromů a který by přitom měl atraktivní vzhled. Když byl v roce 1890 zahájen zápis do plemenné knihy, jedinci podobní typem a využitím byli nacházeni zejména ve východní a severní části země. První standard Byl vytvořen v roce 1892. První speciální výstava plemene byla uspořádána v témž roce. První soutěž v lovu pernaté zvěře se konala v roce 1897. V současnosti je plemeno hojné ve Finsku i ve Švédsku. Toto plemeno vzniklo z původních, po staletí na území Finska využívaných psů, a je proto součástí finského kulturního dědictví. V roce 1979 byl finský špic prohlášen finským národním plemenem.
CELKOVÝ VZHLED: Menší než střední velikosti, téměř čtvercového rámce. Stavbou štíhlý, šlachovitý pes s jistým pohybem.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: Délka těla je stejná jako výška v kohoutku. Hloubka hrudníku je trochu menší než polovina kohoutkové výšky. těla je přibližně poloviční než výška v kohoutku. Poměr mezi délkou tlamy a délkou lebky je přibližně 3 : 4. Šířka lebky je poněkud větší než její délka, přičemž její délka je shodná s její hloubkou.
POVAHA / TEMPERAMENT: Živý, energický, odvážný a cílevědomý. Poněkud rezervovaný vůči cizím lidem, ale nikdy zlý.
HLAVA:
MOZKOVNA:
Lebka: při pohledu shora plynule vejčitě rozšířena plynule směrem k uším, kde je nejširší. Při pohledu zepředu a z profilu je lebka mírně vyklenutá. Rovina temene lebky a nosního hřbetu je téměř paralelní. Čelní vráska je velmi mělká. Nadočnicové oblouky a týlní hrbolek jsou sotva patrné.
Stop: nepříliš výrazný, ale úhel mezi nosním můstkem a lebkou je výrazný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: spíše malá, uhlově černé barvy.
Tlama: úzká, suchá, při pohledu shora a z profilu se stejnoměrně zužuje. Nosní hřbet je rovný. Spodní čelist zřetelně vystupuje.
Pysky: pevné, spíše tenké a těsně přiléhající.Dobře pigmentované.
Čelisti/Zuby: silné čelisti, zuby jsou dobře vyvinuté a symetrické, obvyklého zubního vzorce. Těsný nůžkový skus.
Líce: jařmové oblouky jsou zřetelně vyznačené.
Oči: středně velké, mandlového tvaru, mírně šikmé a nejlépe tmavé. Výraz je živý a pozorný.
Uši: poměrně vysoko nasazené, vždy vztyčené. Spíše malé, špičaté, velmi pohyblivé a pokryté jemnou srstí.
KRK: svalnatý, u psů se kvůli dlouhé srsti límce jeví spíše krátký, u fen střední délky. Hrdlo bez volné kůže.
TRUP:
Kohoutek: Výrazný, zejména u psů.
Hřbetní linie: spíše krátká, rovná a osvalená.
Bedra: krátká a osvalená.
Záď: Střední délky, dobře vyvinutá a mírně spáditá.
Hrudník: Hluboký, dosahující téměř k loktům, nepříliš široký. Žebra mírně klenutá, předhrudí výrazné, ale nepříliš široké.
Břicho: mírně vtažené.
OCAS: stočen energicky kupředu, nesen těsně nad hřbetem, směřuje dolů a mírně dozadu ke stehnu, přičemž špička dosahuje ke středu stehna. Při natažení dosahuje přibližně k hleznu.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: při pohledu zepředu rovné a paralelní. Středně silná kostra. Nadloktí je poněkud kratší než lopatka a předloktí.
Plece: pevné, velmi pohyblivé a poměrně rovné.
Nadloktí: trochu kratší než lopatka, poněkud šikmé a silné.
Lokty: umístěné před svislou linií procházející nejvyšším bodem lopatky, směřují přímo vzad.
Předloktí: poměrně silné, svislé.
Nadprstí: střední délky, mírně šikmé.
Přední tlapky: kulaté, kočičí tlapky, prsty pevné a dobře klenuté, polštářky pružné, vždy černé barvy, ze stran pokryté hustou srstí.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: silné, při pohledu zezadu rovné a paralelní, středně zaúhlené. Středně silná kostra. Stehno je poněkud delší než bérec.
Stehno: střední délky, poměrně široké, s dobře vyvinutými svaly.
Koleno: směřuje vpřed, středně zaúhlené.
Bérec: svalnatý.
Hlezenní kloub: poměrně nízko položený, se středním zaúhlením.
Hlezno: relativně krátké, silné a svislé.
Zadní tlapky: mírně delší než přední, jinak podobné. Paspárky by měly být odstraněné.
POHYB: lehký, prostorný a bez námahy. Snadno přechází z klusu do běhu, který je jeho nejpřirozenějším pohybem. Končetiny se pohybují paralelně. Při pronásledování zvěře rychle přechází do rychlého běhu.
KŮŽE: po celém těle dobře přiléhající, bez vrásek.
OSRSTĚNÍ:
SRST: poměrně dlouhá na těle, polovztyčená nebo vztyčená, tužší na krku a na hřbetě. Na hlavě a na končetinách – s výjimkou zadní části pánevních končetin – je srst přilehlá a krátká. Tuhá srst na ramenou je zejména u psů výrazně delší a hrubší. Na zadní části stehen („kalhotky“) a na ocase je srst dlouhá a hustá. Podsada je krátká, měkká a hustá, světlé barvy.
BARVA: Na hřbetě je červeno- nebo zlatohnědá, nejlépe jasných odstínů. Světlejší odstíny jsou uvnitř uší, na lících, hrdle, hrudi, břichu, vnitřní straně končetin, na zadní straně stehen a na ocase. Bílý pruh na hrudi a malé bílé znaky na tlapkách jsou povoleny.
VÝŠKA A HMOTNOST:
Výška: v kohoutku ideálně 47 cm u psů, 42 cm u fen, s tolerancí +/- 3 cm.
Hmotnost: psi 12 - 13 kg, feny 7 – 10 kg.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- těžká hlava
- hrubá tlama
- slabá spodní čelist
- uši směřující kupředu v ostrém úhlu, nakloněné do strany, nakloněné špičkami k sobě, položené dozadu nebo s dlouhými chlupy uvnitř
- ochablý nebo příliš těsně zatočený ocas
- příliš volné hlezno
- dlouhá, měkká, příliš krátká nebo příliš přilehlá srst
- vícebarevná srst s výrazně odlišenými barvami
VYŘAZUJÍCÍ VADY:
- nosní houba masové barvy
- předkus nebo podkus
- žluté oči nebo skvrny na rohovce
- svěšené špičky uší
- zalomený ocas
- kudrnatá nebo vlnitá srst
- barevné odstíny výrazně odlišné od základní barvy
- velké bílé znaky na hrudi a/nebo bílé ponožky
- agresivní chování vůči lidem
FINSKÝ ŠPIC (Suomenpystykorva)
ZEMĚ PŮVODU: Finsko
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 12.03.1999
POUŽITÍ: Lovecký pes zejména využívaný k lovu lesní pernaté zvěře, malých šelem, vodního ptactva a losů. Nadšený lovec, spíše nezávislý, ale dobře spolupracující při lovu, kdy štěkáním označuje pozici zvěře.
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena
Sekce 2 severští lovečtí psi
Zkoušky z výkonu pouze v severských zemích (Norsku, Švédsku a Finsku).
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Původ finského špice je nejasný, nicméně je známo, že psi stejného typu byli využíváni po celém Finsku k lovu zvěře již před staletími. Původním záměrem bylo vyšlechtit psa, který by vyštěkával zvěř ze stromů a který by přitom měl atraktivní vzhled. Když byl v roce 1890 zahájen zápis do plemenné knihy, jedinci podobní typem a využitím byli nacházeni zejména ve východní a severní části země. První standard Byl vytvořen v roce 1892. První speciální výstava plemene byla uspořádána v témž roce. První soutěž v lovu pernaté zvěře se konala v roce 1897. V současnosti je plemeno hojné ve Finsku i ve Švédsku. Toto plemeno vzniklo z původních, po staletí na území Finska využívaných psů, a je proto součástí finského kulturního dědictví. V roce 1979 byl finský špic prohlášen finským národním plemenem.
CELKOVÝ VZHLED: Menší než střední velikosti, téměř čtvercového rámce. Stavbou štíhlý, šlachovitý pes s jistým pohybem.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: Délka těla je stejná jako výška v kohoutku. Hloubka hrudníku je trochu menší než polovina kohoutkové výšky. těla je přibližně poloviční než výška v kohoutku. Poměr mezi délkou tlamy a délkou lebky je přibližně 3 : 4. Šířka lebky je poněkud větší než její délka, přičemž její délka je shodná s její hloubkou.
POVAHA / TEMPERAMENT: Živý, energický, odvážný a cílevědomý. Poněkud rezervovaný vůči cizím lidem, ale nikdy zlý.
HLAVA:
MOZKOVNA:
Lebka: při pohledu shora plynule vejčitě rozšířena plynule směrem k uším, kde je nejširší. Při pohledu zepředu a z profilu je lebka mírně vyklenutá. Rovina temene lebky a nosního hřbetu je téměř paralelní. Čelní vráska je velmi mělká. Nadočnicové oblouky a týlní hrbolek jsou sotva patrné.
Stop: nepříliš výrazný, ale úhel mezi nosním můstkem a lebkou je výrazný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: spíše malá, uhlově černé barvy.
Tlama: úzká, suchá, při pohledu shora a z profilu se stejnoměrně zužuje. Nosní hřbet je rovný. Spodní čelist zřetelně vystupuje.
Pysky: pevné, spíše tenké a těsně přiléhající.Dobře pigmentované.
Čelisti/Zuby: silné čelisti, zuby jsou dobře vyvinuté a symetrické, obvyklého zubního vzorce. Těsný nůžkový skus.
Líce: jařmové oblouky jsou zřetelně vyznačené.
Oči: středně velké, mandlového tvaru, mírně šikmé a nejlépe tmavé. Výraz je živý a pozorný.
Uši: poměrně vysoko nasazené, vždy vztyčené. Spíše malé, špičaté, velmi pohyblivé a pokryté jemnou srstí.
KRK: svalnatý, u psů se kvůli dlouhé srsti límce jeví spíše krátký, u fen střední délky. Hrdlo bez volné kůže.
TRUP:
Kohoutek: Výrazný, zejména u psů.
Hřbetní linie: spíše krátká, rovná a osvalená.
Bedra: krátká a osvalená.
Záď: Střední délky, dobře vyvinutá a mírně spáditá.
Hrudník: Hluboký, dosahující téměř k loktům, nepříliš široký. Žebra mírně klenutá, předhrudí výrazné, ale nepříliš široké.
Břicho: mírně vtažené.
OCAS: stočen energicky kupředu, nesen těsně nad hřbetem, směřuje dolů a mírně dozadu ke stehnu, přičemž špička dosahuje ke středu stehna. Při natažení dosahuje přibližně k hleznu.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: při pohledu zepředu rovné a paralelní. Středně silná kostra. Nadloktí je poněkud kratší než lopatka a předloktí.
Plece: pevné, velmi pohyblivé a poměrně rovné.
Nadloktí: trochu kratší než lopatka, poněkud šikmé a silné.
Lokty: umístěné před svislou linií procházející nejvyšším bodem lopatky, směřují přímo vzad.
Předloktí: poměrně silné, svislé.
Nadprstí: střední délky, mírně šikmé.
Přední tlapky: kulaté, kočičí tlapky, prsty pevné a dobře klenuté, polštářky pružné, vždy černé barvy, ze stran pokryté hustou srstí.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: silné, při pohledu zezadu rovné a paralelní, středně zaúhlené. Středně silná kostra. Stehno je poněkud delší než bérec.
Stehno: střední délky, poměrně široké, s dobře vyvinutými svaly.
Koleno: směřuje vpřed, středně zaúhlené.
Bérec: svalnatý.
Hlezenní kloub: poměrně nízko položený, se středním zaúhlením.
Hlezno: relativně krátké, silné a svislé.
Zadní tlapky: mírně delší než přední, jinak podobné. Paspárky by měly být odstraněné.
POHYB: lehký, prostorný a bez námahy. Snadno přechází z klusu do běhu, který je jeho nejpřirozenějším pohybem. Končetiny se pohybují paralelně. Při pronásledování zvěře rychle přechází do rychlého běhu.
KŮŽE: po celém těle dobře přiléhající, bez vrásek.
OSRSTĚNÍ:
SRST: poměrně dlouhá na těle, polovztyčená nebo vztyčená, tužší na krku a na hřbetě. Na hlavě a na končetinách – s výjimkou zadní části pánevních končetin – je srst přilehlá a krátká. Tuhá srst na ramenou je zejména u psů výrazně delší a hrubší. Na zadní části stehen („kalhotky“) a na ocase je srst dlouhá a hustá. Podsada je krátká, měkká a hustá, světlé barvy.
BARVA: Na hřbetě je červeno- nebo zlatohnědá, nejlépe jasných odstínů. Světlejší odstíny jsou uvnitř uší, na lících, hrdle, hrudi, břichu, vnitřní straně končetin, na zadní straně stehen a na ocase. Bílý pruh na hrudi a malé bílé znaky na tlapkách jsou povoleny.
VÝŠKA A HMOTNOST:
Výška: v kohoutku ideálně 47 cm u psů, 42 cm u fen, s tolerancí +/- 3 cm.
Hmotnost: psi 12 - 13 kg, feny 7 – 10 kg.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- těžká hlava
- hrubá tlama
- slabá spodní čelist
- uši směřující kupředu v ostrém úhlu, nakloněné do strany, nakloněné špičkami k sobě, položené dozadu nebo s dlouhými chlupy uvnitř
- ochablý nebo příliš těsně zatočený ocas
- příliš volné hlezno
- dlouhá, měkká, příliš krátká nebo příliš přilehlá srst
- vícebarevná srst s výrazně odlišenými barvami
VYŘAZUJÍCÍ VADY:
- nosní houba masové barvy
- předkus nebo podkus
- žluté oči nebo skvrny na rohovce
- svěšené špičky uší
- zalomený ocas
- kudrnatá nebo vlnitá srst
- barevné odstíny výrazně odlišné od základní barvy
- velké bílé znaky na hrudi a/nebo bílé ponožky
- agresivní chování vůči lidem