Karolínský pes.
Zdroj: Wikipedia
Obrázek je pod licencí GNU Free Documentation.
Autor: Thingsofbeauty
Zdroj: Wikipedia
Obrázek je pod licencí GNU Free Documentation.
Autor: Thingsofbeauty
Jeho svalnaté tělo je pokryto krátkou zlatožlutou srstí, která může být okořeněná malými bílými znaky na nohou, hrudníku, špičce ocasu a tlamě. S klínovitou hlavou a širokýma špičatýma ušima je mandlově hnědými očima neodolatelným strážcem domova.
I když je schopný ulovit malé až středně velké savce, jako jsou mývali, tato americká celebrita má vrozenou náklonnost k plachosti. Dotýkání a mazlení nejsou jeho největší vášní, pokud se nevyžívá v lidské společnosti od útlého věku. Pokud je ale vychován jako mazlíček, miluje mírné cvičení a dostatečný prostor, což ho může proměnit v přítele rodiny, který si zamilujete.
Není vhodný pro život v bytě, tato psí celebrita preferuje velký oplocený pozemek, kde může panovat se svou nesmírnou nenucenou grácií.
CELKOVÝ VZHLED:
Karolínský pes je střední postavy. Má celkový vzhled drobného šakala nebo vlčka v kombinaci se znaky malého chrta. Charakteristickými rysy jsou takové znaky, které dávají psovi výhodu při volném životě ve vysoké trávě savany a lužních lesů na jihovýchodě Spojených států. Pes je obvykle střední délky s rovným hřbetem a výrazným pasem, který je v porovnání s hlubokou hrudí velice výrazný. Ocas je typicky zahnutý do "rybího háku" a jeho nastavení a pohyby závisí na náladě.
Velké vzpřímené uši a dlouhý elegantní krk jsou další znaky dodávající vzhled malého, universálního a nenápadného dravce dobře přizpůsobeného přežití ve vlastním prostředí. Ideálně by měl být karolínský pes štíhlý a atletický. Viditelná žebra by ale neměla být tak výrazná, jako je tomu například u závodních chrtů v kondici. Jednotlivci s nadváhou by měli být přísně penalizováni. Pes by měl být předveden v přirozeném výstavním vzhledu, jen s drobnými úpravami srsti nebo bez nich. Vousky by neměli být odstraňovány.
VLASTNOSTI:
Obecná plachost a nedůvěřivá povaha je charakteristická pro toto plemeno, ale nadměrný strach či odpor k prohlídce rozhodčím není žádoucí. Žádný jedinec by neměl vyhledávat kontakt s cizími a neměl by být k nim příliš otevřený a přátelský. Agresivita je vážnou vadou.
HLAVA:
Při pohledu shora hlava tvoří široký trojúhelník se zúžením vytvořeným tlamou s velmi vyvinutými žvýkacími svaly. Stop je mírný, ale výrazný. Mladší psi mohou mít mírné zvrásnění na čele, což působí zamračeným dojmem.
LEBKA: Lebka je silná a působivá. Je široká a mírně zaoblená mezi ušima s viditelným osvalením. Na hlavě je znatelná rýha táhnoucí se dolů mezi očima. Čelo je mírně klenuté. Týlní hrbol je výrazný.
TLAMA: Délka tlamy je přibližně stejná od lebeční části. Čelisti jsou silné, čisté a hluboké. Těsně přiléhající pysky jsou černé.
ZUBY: Plný počet bílých, dobře vyvinutých zubů má nůžkovitý nebo klešťovitý skus. Předkus a podkus jsou vážnou vadou.
JAZYK: Jazyk může být celý růžový, s tečkovanou nebo úplnou pigmentací.
OČI: Oči jsou mandlovitého tvaru a tmavě hnědé barvy. Jsou nastaveny mírně šikmo. Oční víčka jsou černá a neporušená. Celkový výraz je jemný, inteligentní, ale ostražitý.
NOS: Nos je černý s velkými otevřenými nozdrami. Světlejší barva nosu je menší vadou.
UŠI: Uši jsou mobilní a expresivní. Jsou jen mírně zaoblené ve špičce s tenkou stěnou. Ideálním tvarem ucha je rovnostranný trojúhelník, základna může být o něco kratší než vzestupné strany. Jsou vztyčené, když je pes ve střehu, ale může je i sklopit dolů ke krku. Jsou nastaveny na horní části hlavy a jsou vytočeny dopředu. Umístění je důležitější než velikost. Charakteristická pozice pro uši je, kdy je jedno plně vztyčeno a směrováno dopředu a druhým pes otáčí za zvuky kolem. Polovztyčené a klopené uši nejsou zakázány, ale budou penalizovány dle míry odchylky.
KRK:
Krk je nápadný svou délkou a sílou. Je silně osrstěný a dobře přiléhá k ramenům a tak zdůrazňuje svůj límec. Krk je celkově elegantní a labutí, přitom dobře osvalený, pevný a klenutý. Je velice pohyblivý a uzpůsobený k rychlým sklánivým až bodavým pohybům hlavou při lovu ve vysoké trávě. Krátký krk je vážnou vadou.
TĚLO:
Hrudník je úzké až střední šířky a je hluboký s dostatečným prostorem pro plíce a srdce. Hrudní koš zasahuje až k loktům. Pas je viditelný a vytažený nahoru. Hřbet je silný a rovný. Může být krátký až středně dlouhý bez známek ochablosti. Na bedrech mírně stoupá nahoru. Dlouhá ramena jsou lehká a volná. Záda jsou silná, pevná a svalnatá. V chodu zůstávají rovná.
KONČETINY:
Přední končetiny jsou rovné, mohou být mírně vytočené ven. Předloktí mají střední délku, středně silnou kostru a osvalení. Mírně rovné a pružné zápěstí je střední délky. Zadní končetiny jsou plně umístěny pod tělem. Jsou dobře úhlené a vykazují sílu a rychlost. Stehna jsou robustní, silná a dobře osvalená jako u závodního chrta v kondici. Paspárky jsou žádoucí, ale jejich absence nesmí být penalizována. Chodidla jsou kompaktní, rozvíratelná, ale pevně držící u sebe. Prsty jsou klenuté se silnými drápy. Polštářky jsou odolné a tvrdé.
OCAS:
Stejně jako uši, je i ocas výrazným znakem plemene. Plynule navazuje na záda. Má tvar kartáče se štětinami na spodní straně. Když je pes ve střehu, ocas je charakteristicky stočený do "rybího háku" pod úhlem 45 stupňů od roviny hřbetu. Při klusu obvykle ocas kmitá jako kyvadlo a pomáhá tak v pohybu. V určitých situacích může být i úplně spuštěn mezi zadními nohami (například při kontaktu s cizí osobou), ale nesmí být nikdy volně zavěšený. Kroucení a stočení ocasu nebo nahnutí přes záda je vážnou vadou.
SRST A KŮŽE:
Typickým znakem plemene ovlivnění srsti ročním obdobím. Zimní srst je výrazně těžší, popřípadě delší, než srst letní. V zimním období by měla mít bohatou podsadu. Přílišné línání v přechodných měsících by nemělo být penalizováno. Kudrnatá nebo vlnitá srst je vadou.
Na hlavě, uších a na nohou je srst krátká a hladká. Hrubší a dlouhé (delší než je podsada) chlupy jsou rozšířené především na krku, v kohoutku a na zádech. Při vzrušení či nervozitě je tato srst vzpřímená (naježená). Za lopatky často sahá jemnější (a světlá) srst.
Kůže je volná, pružná, ale ne ochablá a volná.
ZBARVENÍ:
Preferovaná barva je zlatá a tmavě zrzavá s bílými odznaky v dolní části. Přijatelné barvy jsou barevné odchylky, ředění, barvy slámy, pšenice až po světle žlutou či krémovou. I tyto barvy by měli mít dolní světlení bledší barvy či čistě bílé na hrudníku, břiše, krku, spodní části tlamy a na ocasu. Bílé tlapky jsou přípustné a nejsou penalizovány. Tmavé zbarvení sable na zádech a na ocase jsou přípustné. Mladší psi mohou mít černé rámování tlamy, ale není to podmínkou. Černá s pálením, strakatá či sedlová jsou povoleny, ale nejsou podporovány. Bílé zbarvení je vážnou vadou.
VÁHA A VÝŠKA:
Průměrná kohoutková výška se obvykle pohybuje v rozmezí 45 až 50 cm, ale může se i velmi lišit dle stavby psa. Hmotnost je závislá na celkové velikosti jedince. Většinou bývá v rozmezí 15 až 20 kg. Feny jsou obvykle drobnější, ale vyšší než psy. Ani jedno pohlaví by nemělo působit těžkým a robustním dojmem.
POHYB:
Chůze je nízká, volná, pohyblivá a bez námahy. Hřbet je flexibilní, jako je tomu u chrtů. Málo prostorná krok, trhaný nebo neuvolněný pohyb je vážnou vadou.
DISKVALIFIKACE:
U psů nesestouplá varlata, extrémní bázlivost nebo agresivita, bílá srst a albinismus.
Karolínský pes je střední postavy. Má celkový vzhled drobného šakala nebo vlčka v kombinaci se znaky malého chrta. Charakteristickými rysy jsou takové znaky, které dávají psovi výhodu při volném životě ve vysoké trávě savany a lužních lesů na jihovýchodě Spojených států. Pes je obvykle střední délky s rovným hřbetem a výrazným pasem, který je v porovnání s hlubokou hrudí velice výrazný. Ocas je typicky zahnutý do "rybího háku" a jeho nastavení a pohyby závisí na náladě.
Velké vzpřímené uši a dlouhý elegantní krk jsou další znaky dodávající vzhled malého, universálního a nenápadného dravce dobře přizpůsobeného přežití ve vlastním prostředí. Ideálně by měl být karolínský pes štíhlý a atletický. Viditelná žebra by ale neměla být tak výrazná, jako je tomu například u závodních chrtů v kondici. Jednotlivci s nadváhou by měli být přísně penalizováni. Pes by měl být předveden v přirozeném výstavním vzhledu, jen s drobnými úpravami srsti nebo bez nich. Vousky by neměli být odstraňovány.
VLASTNOSTI:
Obecná plachost a nedůvěřivá povaha je charakteristická pro toto plemeno, ale nadměrný strach či odpor k prohlídce rozhodčím není žádoucí. Žádný jedinec by neměl vyhledávat kontakt s cizími a neměl by být k nim příliš otevřený a přátelský. Agresivita je vážnou vadou.
HLAVA:
Při pohledu shora hlava tvoří široký trojúhelník se zúžením vytvořeným tlamou s velmi vyvinutými žvýkacími svaly. Stop je mírný, ale výrazný. Mladší psi mohou mít mírné zvrásnění na čele, což působí zamračeným dojmem.
LEBKA: Lebka je silná a působivá. Je široká a mírně zaoblená mezi ušima s viditelným osvalením. Na hlavě je znatelná rýha táhnoucí se dolů mezi očima. Čelo je mírně klenuté. Týlní hrbol je výrazný.
TLAMA: Délka tlamy je přibližně stejná od lebeční části. Čelisti jsou silné, čisté a hluboké. Těsně přiléhající pysky jsou černé.
ZUBY: Plný počet bílých, dobře vyvinutých zubů má nůžkovitý nebo klešťovitý skus. Předkus a podkus jsou vážnou vadou.
JAZYK: Jazyk může být celý růžový, s tečkovanou nebo úplnou pigmentací.
OČI: Oči jsou mandlovitého tvaru a tmavě hnědé barvy. Jsou nastaveny mírně šikmo. Oční víčka jsou černá a neporušená. Celkový výraz je jemný, inteligentní, ale ostražitý.
NOS: Nos je černý s velkými otevřenými nozdrami. Světlejší barva nosu je menší vadou.
UŠI: Uši jsou mobilní a expresivní. Jsou jen mírně zaoblené ve špičce s tenkou stěnou. Ideálním tvarem ucha je rovnostranný trojúhelník, základna může být o něco kratší než vzestupné strany. Jsou vztyčené, když je pes ve střehu, ale může je i sklopit dolů ke krku. Jsou nastaveny na horní části hlavy a jsou vytočeny dopředu. Umístění je důležitější než velikost. Charakteristická pozice pro uši je, kdy je jedno plně vztyčeno a směrováno dopředu a druhým pes otáčí za zvuky kolem. Polovztyčené a klopené uši nejsou zakázány, ale budou penalizovány dle míry odchylky.
KRK:
Krk je nápadný svou délkou a sílou. Je silně osrstěný a dobře přiléhá k ramenům a tak zdůrazňuje svůj límec. Krk je celkově elegantní a labutí, přitom dobře osvalený, pevný a klenutý. Je velice pohyblivý a uzpůsobený k rychlým sklánivým až bodavým pohybům hlavou při lovu ve vysoké trávě. Krátký krk je vážnou vadou.
TĚLO:
Hrudník je úzké až střední šířky a je hluboký s dostatečným prostorem pro plíce a srdce. Hrudní koš zasahuje až k loktům. Pas je viditelný a vytažený nahoru. Hřbet je silný a rovný. Může být krátký až středně dlouhý bez známek ochablosti. Na bedrech mírně stoupá nahoru. Dlouhá ramena jsou lehká a volná. Záda jsou silná, pevná a svalnatá. V chodu zůstávají rovná.
KONČETINY:
Přední končetiny jsou rovné, mohou být mírně vytočené ven. Předloktí mají střední délku, středně silnou kostru a osvalení. Mírně rovné a pružné zápěstí je střední délky. Zadní končetiny jsou plně umístěny pod tělem. Jsou dobře úhlené a vykazují sílu a rychlost. Stehna jsou robustní, silná a dobře osvalená jako u závodního chrta v kondici. Paspárky jsou žádoucí, ale jejich absence nesmí být penalizována. Chodidla jsou kompaktní, rozvíratelná, ale pevně držící u sebe. Prsty jsou klenuté se silnými drápy. Polštářky jsou odolné a tvrdé.
OCAS:
Stejně jako uši, je i ocas výrazným znakem plemene. Plynule navazuje na záda. Má tvar kartáče se štětinami na spodní straně. Když je pes ve střehu, ocas je charakteristicky stočený do "rybího háku" pod úhlem 45 stupňů od roviny hřbetu. Při klusu obvykle ocas kmitá jako kyvadlo a pomáhá tak v pohybu. V určitých situacích může být i úplně spuštěn mezi zadními nohami (například při kontaktu s cizí osobou), ale nesmí být nikdy volně zavěšený. Kroucení a stočení ocasu nebo nahnutí přes záda je vážnou vadou.
SRST A KŮŽE:
Typickým znakem plemene ovlivnění srsti ročním obdobím. Zimní srst je výrazně těžší, popřípadě delší, než srst letní. V zimním období by měla mít bohatou podsadu. Přílišné línání v přechodných měsících by nemělo být penalizováno. Kudrnatá nebo vlnitá srst je vadou.
Na hlavě, uších a na nohou je srst krátká a hladká. Hrubší a dlouhé (delší než je podsada) chlupy jsou rozšířené především na krku, v kohoutku a na zádech. Při vzrušení či nervozitě je tato srst vzpřímená (naježená). Za lopatky často sahá jemnější (a světlá) srst.
Kůže je volná, pružná, ale ne ochablá a volná.
ZBARVENÍ:
Preferovaná barva je zlatá a tmavě zrzavá s bílými odznaky v dolní části. Přijatelné barvy jsou barevné odchylky, ředění, barvy slámy, pšenice až po světle žlutou či krémovou. I tyto barvy by měli mít dolní světlení bledší barvy či čistě bílé na hrudníku, břiše, krku, spodní části tlamy a na ocasu. Bílé tlapky jsou přípustné a nejsou penalizovány. Tmavé zbarvení sable na zádech a na ocase jsou přípustné. Mladší psi mohou mít černé rámování tlamy, ale není to podmínkou. Černá s pálením, strakatá či sedlová jsou povoleny, ale nejsou podporovány. Bílé zbarvení je vážnou vadou.
VÁHA A VÝŠKA:
Průměrná kohoutková výška se obvykle pohybuje v rozmezí 45 až 50 cm, ale může se i velmi lišit dle stavby psa. Hmotnost je závislá na celkové velikosti jedince. Většinou bývá v rozmezí 15 až 20 kg. Feny jsou obvykle drobnější, ale vyšší než psy. Ani jedno pohlaví by nemělo působit těžkým a robustním dojmem.
POHYB:
Chůze je nízká, volná, pohyblivá a bez námahy. Hřbet je flexibilní, jako je tomu u chrtů. Málo prostorná krok, trhaný nebo neuvolněný pohyb je vážnou vadou.
DISKVALIFIKACE:
U psů nesestouplá varlata, extrémní bázlivost nebo agresivita, bílá srst a albinismus.